Život nás učí, nekončíme ani nezačínáme studiem na škole, začínáme se učit narozením a končíme smrtí. Nemusíme být magistři či doktoři, abychom se učili, ale musíme být slušní lidé, abychom šťastně žili, nikoli jen přežili.
Fyzický trénink byl tento týden méně náročný, jednou dvoufáza, jednou dvacka, jinak nic extra, nožky jak nové. Když byl trénink fyzický, šup, lupneme tam ještě ten trénink psychický. Můžete být jakkoli pozitivní, odolní, nebrat si věci osobně, ale stejně o některých věcech přemýšlíte, minimálně se ptáte sebe, „co to znamená, proč se mi to děje“. Takže zrcadlení a strach.
Kdo se dokáže dívat do zrcadla?
První zkušenost, zrcadlení: Úryvek telefonátu s ženou, o které by v jejím věku šlo hovořit jako o dámě, kdyby použila jiný slovník…„jste anorektička s malejma prsama…“ „já hodně běhám, víte, s tím souvisí i štíhlost a menší prsa, vy máte prsa větší a zřejmě tedy i jiné části těla“ to, že jsem bezstarostná a pipina, byl už jen dovětek… Zrcadlíme, to, jak jednáme s druhými lidmi, jsme my sami. Pokud přistoupíme na „flus flus“ hru druhého, klesneme na jeho úroveň. Pokud si budeme brát osobně, co o nás druhý říká, jak nás napadá, jak útočí, jaká slova ke sdělení vybírá, klesneme sami před sebou, poškodíme sami sebe a nikterak si nepomůžeme. V 99 % vycházím s lidmi perfektně, pozdravím, když nerozumím, co druhý sděluje, zeptám se, abych se vyvarovala domněnek, když se zeptá druhý, odpovím, když něco chci, poprosím, když něco dostanu, poděkuji a na závěr se rozloučím. Několik jednoduchých „věcí“, které člověka posunou a hlavně pomohou. Není nutné vyhrát bitvu za každou cenu, hlavní je zachovat si čest a hrát fair play, bez „flus flus“. Mimochodem mně plivat nejde ani při běhu, tohle se budu muset ještě doučit 🙂
Jedno prso váží v průměru půl kilogramu. Oba prsy tedy tvoří zhruba 2 % z celkové hmotnosti průměrné ženy. V prsou je přitom obsaženo 8 až 10 % tělesného tuku. Takže logicky, čím méně žena tuku má,tím menší má prsa bez silikonů, no ne? 🙂 Jo a btw, největší prsa mají ve Finsku, Norsku, Rusku a Švédsku, kde je průměrná velikost košíčku podprsenky větší než D. Ženy žijící v Africe či asijských zemích mají průměrnou velikost košíčků A nebo B, nj. proto to těm Keňankám tak lítá že jo 🙂
Velmi zajímavé informace zde: http://www.sesity.net/elektronicka-knihovna/dejiny-zeny-i.pdf
Běháš, holt máš malý prsa no a? 🙂
Druhá zkušenost, strach. Strach, který ovlivňuje naše chování, strach, díky kterému se bojíme odejít z práce, změnit život, udělat důležitá rozhodnutí… když se bojí děti, křičí, brečí, když se bojí dospělí, mlží, lžou a pořád přemýšlí a stejně nic nevymyslí. Jakoukoli činnost v našem životě ovlivňuje strach, když se mu oddáme, ovlivňuje nás negativně. Můj kamarád vždycky říkal „nejhorší strach je z vyděšení.“ Mnozí se bojí ještě, než se něco stane, naprogramují si v mozku předem, co bude, analyzují situaci, neznámo je děsí, ale ví, co se určitě stane, a tak vyhodnotí novou situaci jako nepřijatelnou. Ale tyto osoby zklamu. Mozek se řídí tím, co bylo, nevidí dopředu. To, co vidí dopředu je intuice, která nás směřuje tam, kam máme „my“ jako osobnost jít, ale ne všichni ji používáme. Za svůj život jsem přečetla nespočet knih, ať už z oblasti jídla, pozitivního myšlení, lásky, energie přitažlivosti či z oblasti businessu. A i když jsou to oblasti na první pohled odlišné, jedno mají společné. Poznejte sebe a udělejte krok ven, z davu, oddělte se, buďte sví a zahoďte strach. To je ten největší limit v našich životech. Když se ptali starých lidí, co by změnili na jejich životech, https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/435733-ceho-pred-smrti-lide-nejvice-lituji.html více by žili podle sebe, ne podle očekáváná druhých, méně by pracovali, více by vyjadřovali svoje pocity byli více s přáteli a hlavně, byli šťastnější. Takže kam se strachem dojdeme? Dojdeme tam, kde už jsme byli, z místa se nehneme, mlžíme o pocitech, lžeme druhým, ale hlavně sami sobě, nevážíme si sebe, natož druhých, slova nekorespondují s činy a zrcadla jsou pro nás zbytečná. No, dívejte se na někoho, kdo má strach, kdo má hodnoty, na kterých nelze stavět kvalitní základy budoucnosti a dívejte se na nešťastníka plného strachu.
Bohatý táta, chudý táta, moooc fajn počteníčko 🙂
Život nás učí, přijímejme tato životní školení a učme tak nejen sebe, ale i okolí. Učme druhé, že lze komunikovat slušně, učme druhé, že činy a slova korespondují, učme druhé lidskosti a nehrajme flus flus hry. Važme si sebe, ale i okolí, nebojme se toho, co bude, ale riskujme to, co chceme, a udělejme pro to maximum, chovejme se tak, abychom mohli mít doma zrcadla, a i se sami zrcadlit. Naučme se být pokorní, mít úctu ke druhým a používejme pro začátek slova „dobrý den, děkuji, prosím“. A hlavně, buďme k sobě upřímní, prsa velký fakt nemám, protože mám doma zrcadla a nebojím se do nich dívat, ale anorektička teda nejsem. To byste viděli, kolik toho sním! Palačinky se šlehajdou, krůta, ryba, těstoviny, ovoce, zelenina a ještě mi čeká tvaroh, lněné semeno, mák a hooodně medíku 🙂
Nejnovější komentáře