Do Winschotenu  na 100km jsme jeli s Ondráškem na pozvání poté, co jsme vyhráli společně MČR v ultratrailu Borák. V tu dobu to byl můj nejdelší závod na 86 km a také první pořádné ultra… uběhly 4 měsíce a hodně se změnilo…Nejen, že mám toho nejlepšího chlapa po svém boku, ale mám za sebou závod ve Stromovce na 12 hod (127,6km), Kladno 24 hod (202,92km) a nakonec Winschoten 100km (dále W.)

Na zdraví, všech 🙂

Příprava

Příprava na W. byla v rukou mého trenéra, Pavla Nováka a v mých nohách. Po první 24 hodinovce na Kladně bylo tělo trošku zmatené a netušilo, co se děje a já tak běhala s respektem a chvílemi s beznadějí „co to je, proč to teď něběhá“, tempo šlo dolů, kadence také. Ale bojovala jsem, stále jsem běhala kolem 100km týdně, trenér mi držel a stejně tak Ondra. Vybíhala jsem s obavami, jak daný trénink zvládnu. Avšak dva týdny před W. nastal zlom a začalo to zase běhat, kadence se vrátila na průměrných 185 krm a vyklusávala jsem opět kolem 4:55 min/km a na tréninky jsem se těšila jako dřív. Lepší načasování asi ani nešlo 🙂

Dresscode na Run Winschoten 🙂

Cíl? Splnit limit na spartathlon 2018

Od loňska mám v hlavě jasný cíl, běžecký sen, chci běžet spartathlon. Ve Stromovce na 12 hod jsem dala nový národní rekord 127,6km, ale nestačilo to, abych šla bez losovačky. Druhý pokus Kladno a 24 hod, nevyšel, a to o 1,08 km 🙁 k naštvání, ale prostě tam to už nešlo zrychlit, bylo to asi v hlavě, možná v nateklé noze, ale vše špatné k něčemu dobré…takže to zkusím ve Winschotenu, ale to bude bolet, bude to rychlý, honilo se mi hlavou… nj, občas je dobré vypnout hlavu i před závodem, někdy vymýšlí a zbytečně hrotí předem 🙂

Co vše jsem zapomněla

DO W. jsme vyrazili společně s Ondráškem, Petrem Švandou a jeho Janičkou. První skandál nastal během jízdy při zastávce na čůrání. „Ondrášku, mně se rozlepila bota, koukej“ „jejda,ale pořádně :)“ „musíme koupit nové“, doufala jsem vnitřně, my máme lepidlo, odpověděla Janička. Hm tak nic, nějak se to slepilo a jeli jsme, avšak boty jsem již nepoužila, ten déšť co byl, by rozhodně nepřežily…Ubytovaní jsme byli v rodinách, ta naše se o nás starala perfektně a navíc jsme si zopakovali angličtinu.

Bezvadní domácí 🙂

Avšak první šok bylo jejich strmé schodiště. „tak tady v sobotu nevyjdu a spím v předsíni“, řekla jsem jasně 🙂 ale první noc jsem spala náramně, 11 hodin, nádhera. No ale největší šok přišel při vybalování. „Lásko, já nemám kosmetickou tašku, nemám ani řasenku, no to nikam nevyjdu :)“ Takže další den trénink a mezi 6. a 7. kilákem jsem vlítla do drogerie a koupila vše potřebné nové 🙂 „Ondrášku koukej, už jsem zase „krásná“, smála jsem se. Pomalu jsme začali připravovat věci na sobotní závod. Předpověď nevypadala nejlépe, vydatný déšť a kolem 13 stupňů. Hm, tak na to nemám kraťasy, volné jsou špatné, budou nacucané a upnuté nemám. „Ondrášku, tak já nemám ani co na sebe :)“.

Run Winschoten, den před dnem D 🙂

Odpoledne jsme si  šli vyzvednout čísla, Ondra 3 a já 203 🙂 potkali se s ostatními, pokecali, nasmáli se, zašli na kafíčko, dortíku jsem odolala, a to měl šlehačku,  a pak jsme šli směr H&M, pro kraťásky, ať mám v čem běžet 🙂

Jdeme na to :)

Ready tu Run Winschoten 🙂

Oblečení připraveno, gely také, boty rovněž, čísla připnutá i na nahrádním oblečení. Jistota je jistota a déšť bude, takže raději i náhradní boty a brzo spát.

Den S- sobotní závod na 100km

Snídaně, ovesná kaše, ovocný čaj a podívej se prosím Tě raději na předpověď, říkám směrem k Ondráškovi. Jo, tak je změněná, pršet nebude ve dvě, ale už na startu.“ Jo, výborně 🙂 Dopředu opět moc netuším, kde je občerstvovačka, to uvidím na trati a stejně tak uvidím tempo, jakým poběžím. 100km běžím poprvé, ale rady Ondráška jsou rozdělit závod na části a že závod začíná na 70.km, Cíl je jasný, splnit limit na spartathlon bez losovačky, takže do 8:24:00 být v cíli.

3-2-1 start 🙂

Start

Na startu jsme v dešti, teplo také zrovna není a raději nepřemýšlím. Výstřel a běžíme, v ruce mám mikinu, někde jsou Češi, Jruška Honsová a Vašek Orálek, prý v parku, míjím je, a tak nechám mikinu ve stanu s názvem jumbo. Trať je perfektní, rovina! Konečně rovina, opravdová placka, neskutečné. A ty barevné, vyzdobené ulice, plno lidí, dětí, déšť nedéšť, je to boma atmosféra.

Nejlépe vyzdobená ulice

Občerstvovačku po 2,5km míjím, sleduji tempo 4:40, to je rychlý, dochází mi, že jsem nevypla nastavenou kadenci v hodinkách na min. tam je nastaveno na  180krm, ale tak co, maximálně budu ke konci pípat. Tepy udržuji na 155, jakmile se blížím k 157, dám větší sílu do nohou a tělo se snažím zklidnit, tepy padají. Tempo 4:39, ok, v pořádku, zkusím to takto, buď a nebo. Běží to čím dál lépe, tepy stabilní, velké občerstvovačky jsou po 5km, mezi nimi je malá s vodou. Zprvu jsem vynechávala malou na 2,5km, vody bylo hodně zvrchu a ani houbičky nejsou potřeba 🙂 Mám maraton 3:18, tak to je fičák, pomyslím si a běžím dál. Ondrášek říkal, že závod začíná na 70.km, držím stálé tempo, někde po 60.km předbíhám 3. běžkyni, ale jsem v pohodičce, i když mě zase předběhne, odskočila si na wc a je lehčí, no. 69.km mám ještě za 4:41, tak a teď to začne…

Ultra není p.del, ale není to tak hrozné, jak to vypadá 🙂

už jen 3x dokola, počítám, stále počítám, tak teď máknu a pak mám skoro dvě hodiny na 20km a mám limit. Ale makám, do 80.km se snažím držet tempo pod 5 min/km. Vbíhám do 9. kola, tak a můžu pomaleji, jsme klidnější, ale pocit, že mohu mi stačí a stále se snažím nezpomalovat, ale přeci jen únava tam je, a tak běžím kolem 5:02. Poslední kolo, jupí, to se v těch krusně barevných ulicích se všemi rozloučím a užiju si to, můžu běžet pohodičku. Ale to bych na 92. km nesměla opět předběhnout 2. ženu a vystřídat jí na této pozici. Hm, tak to by byla škoda prohrát to, vzdát to, a tak máknu i poslední kolo. Pavel, trenér říkal, ať makám, Zdeněk Kučera také, prostě to dám, běžím a na 95.km už vím, že limit na spartatlon tam je. I kdybych to teď musela dojít. Probíhám klikatými uličkami a těším se do cíle, dlouhý finish běžím rychleji, probíhám prvním snímačem čipu a mám to kousek do cíle, vidím Ondráška a už jsem pod cedulí finish a hned mu běžím do náruče… „tys to dokázala, tys to dokázala, jsi skvělá“, říká mi můj úžasný, „nepotřebuješ něco? Nechceš si sednout?“ „nene, dobrý to je, co ty, jaks běžel?“ A už se bavím i s organizátorem Bertem, který natočil dojemné cílové video Finish rovnou do náruče 🙂, v cíli jsou další Češi, a to už pomalu jdeme k pití, dám pár pomerančů a jdeme pro pivo a čekáme na vyhlášení.

Čeští běžci ve Winschotenu 2017

Všichni mi gratulují k úžasnému času a umístění, ale pro mě je nejvíc spartathlon bez losovačky. Sny se plní! Jděte si za nimi, stojí to za to.

Kateřina Kašparová, 2.místo, 100km, 8:09:45

A že nevyšlo Kladno na 24 hod? Díky bohu za to 🙂

Pocit v cíli?

Příjemný, mám to, mám část snu 🙂

Kašparová & Velička v cíli Run Winschoten 2017

Doporučení trenéra

Jeho poslední rada zněla jasně „Měj se krásně, posílám doladění, nalaď mysl“. Poslechla jsem, měla jsem se krásně, byla jsem s Ondráškem a snažila se naladit mysl, zklidnit ji. Cíl byl jasný, zkusit to napoprvé pod 8:24, takže běžet za 4:55, pak zpomalit na 5:05 a limit na spartathlon vyjde… ale naladění Pavla a moje bylo lepší, než kdo doufal, včetně mě a rozběhla jsem to pocitově kolem 4:40 a pak to doladila i rychleji

Kola závodu Run Winschoten

Strava při závodě

3 datle, 3 gely, intový nápoj, H20 (méně), 0,5 dcl coly ke konci, 2x 1 dcl birella, cca 1 celý banán

Naše poháry Run Winschoten 🙂

Záznam na Garmin

https://connect.garmin.com/modern/activity/1967620447

zánam garmin

Mezičasy

Maraton za 3:18, průměr 4:37:23

50km 3:49:29, průměr 4:41:02

70km 5:32:46, 4:45:12

80km, 6:23:03, 4:47:16

90km 7:15:09, 4:50:04

100km, 8:09:45, 4:51:00

Počasí

4 hodiny déšť, pak větříček, pak jasněji a slinečno, opalovalo to 🙂

Poučení pro příště

Více vazelíny a zase si vezmu imodium před 🙂

Winschoten je krásný