Strava

Má strava

Pro každou stravu, pro každou činnost se řídím jedním, nic se nemá přehánět a všeho moc škodí 🙂

Vliv prostředí

To, kde žijeme, nás ovlivňuje. Když jsem v roce 2016 odešla na venkov, byla jsem „makrouš“ (makrobiotik, který jí stravu rostlinnou, a navíc podle energií, takový vegánek s pravidlama). Jenže to jsem neměla trenéra a pobíhala jsem si na pohodu. S přibývajícími kilometry a s delší dobou na vesnici jsem začala jíst postupně vše.
Jak jím?
Vybírám si co nejvíce potravin domácích, zeleninu i ovoce ze zahrady, stejně tak bylinky, které používám na vaření i na pití, vajíčka od souseda, mléko a smetánku mám z kravína, sýry domácí apod. Samozřejmě ne vše se dá vypěstovat, a i já navštěvuji větší prodejny potravin. Avšak vybírám si prvopotraviny, základní potraviny, a vyhýbám se polotovarům.
Z makrobiotiky mi zůstalo vaření podle energií, jin a jang a podle ročních období. Pohanka je na zimu, na léto je lepší dlouhozrnná rýže a mátový čaj 🙂

• Každý den vařím. Vím, co do jídla dávám a vím, že umělé srajdy to nejsou.
• Nejvíce jím ovoce a zeleninu.
• Když někam jedu, beru si jídlo s sebou. Radši budu mít chvíli hlad, než abych snědla něco fuj J
• Hodně peču, protože sladké miluju. Mouku nejčastěji celozrnnou, kde někdo dává vodu, dávám mléko, kde je jedno vajíčko, dám klidně dvě J ale nejvíce peču podle chuti, z hlavy.
• Moje neřest je sladké, ale cukrem nesladím. Když peču, používám nejvíce slady. Do kaší obilné sirupy a sušené ovoce.
• Ještě větší neřestí je šlehačka, na té ulítávám ve velkém.
• Tukům se nevyhýbám, naopak je vyhledávám.
• Mým největším pomocníkem v kuchyni je pes Atom a robot ETA Gratus Vital

Jak piju?

Ráno do sebe kopnu něco teplého, teplou vodu s citronem, umeoctem, nebo čajík. V létě dělám domácí limči, nasbírám na zahradě, co se dá a umixuji. Večer se snažím pít méně a nechat odpočívat ledviny. Kafíčkům se přes den nevyhýbám, nemám problém dát dvě tři denně. Nesladím, ale šlehačku uvítám.
Nedodržuji nic jako 3 litry za den. Když je žízeň piju, když není, nepiju. Samozřejmě ve vedru piju více. Prostě poslouchám tělo.

Alkohol?

Neříkám ne, ale doby, kdy jsem trávila v baru nebo na diskotékách stejný čas jako na 100 km závodu, jsou pryč.
Červené vínko si dám před závodem, skleničku, ne láhev. Je to spíš na uklidnění a jako „Schlaftrunk“. V tréninkový den si dám málokdy, když mi bolí nohy, vím, že alko zabije regeneraci a trénink bude další den bolet. Když máme běžecké akce, dám si pivko, max. dvě, pak frčím nealko. Když mám soukr akce, dám si skleničku, dvě, výjimečně tři, pak letím spát.
Vzpomínám si na začátky trénování s Pavlem. Šla jsem u nás na zábavu a řádně si ji užila. Detailům se vyhnu, ale trénovat tři dny s opicí mi hodně proškolilo. Vím, kdy mám dost a kdy více znamená zmařený trénink. Není to odříkání, jsou to priority.
Ale když se sejde poho den, když se sejdou fajn lidi, nebráním se 