Spartathlon je určitě můj největší běžecký úspěch, ale především je to jeden z mých třech největších snů…

Měla jsem 3 velké sny….

Měla jsem sen, do třiceti mít doktorát, postavit dům a jednou běžet Spartathlon. Všechna tři přání byla stejně důležitá, všechna tři přání pokryla mé vnitřní naplnění a štěstí a všechna přání se splnila v jednom roce během třech měsíců. Nemohu oddělovat běh od svého života, protože běh se od něj odvíjí, ze života čerpám energii do běhu a z běhu ji zase do života vracím.

Mít v dnešní době život v rovnováze a neutíkat od života k běhu, ale prostě si ho užívat, to bych přála všem. Těším se na trénink, stejně tak se těším domů, těšila jsem se do Řecka, stejně tak jsem se těšila ke Králi, a pak zase domů. Můj život je neustálé těšení se, nabíjí mi to.

Na Spartathlonu jsem zúročila dosavadní život

Nelze říct, hele, trénovala jsem tak a tak, trénuj tak a dáš to taky tak. Spartathlon je ultra, tam se promítá více proměnných, které se buď vyskytnou pozitivně nebo negativně anebo taky vůbec.

V Řecku jsem jen uplatnila tréninky, zkušenosti z ultra, veškerou svoji sílu, kterou jsem získala těmi ťafkami, co mi život dal a také víru. Víru, že vše je možné, že hranice si stanovujeme ve své hlavě a víru v samu sebe. Věřím, že člověk, který zažije hodně, také hodně dokáže. A také to, že pozitivní myšlení vám usnadní cestu, třeba i 246,8 kilometrů dlouhou a třeba rovnou ke Králi. Protože nejhorší strach je z vyděšení.

Tempíčka & číslíčka

Rozběhla jsem to po 5:20 na kilák, to bylo v plánu, držela to do cca 125. km. Se Zsuzi jsme teda běžely i rychleji, vždycky jsme jen řekly…“oooh, zu schnell, Blonde, na ja“ 🙂 Po 12 hodinách jsem měla 128,5 km, po 24 hod 210,5 km, nový osobáček, a poslední maraton jsem běžela v průměrném tempu 6:07/km spolu s vichrem a kroupami a celý závod v tempu 6:45.

Celkové umístění 22. / 385, celkově 2. žena s 12. historicky nejlepším časem. 27:47:16.

Garmin odkaz tu: https://connect.garmin.com/modern/activity/3051351959

Krize?

Vždycky před velkým závodem vletím na hřbitov, zapálím bráchovi svíčku, a pak i vedle babičce a dědovi, aby jim to nebylo líto a já měla čisté svědomí. Připravuji je na to, že je poprosím o pomoc, ať jsou připraveni. V Řecku jsem skoro zapomněla, zapomněla jsem žádat. Běžela jsem v noci a najednou mi poslední IQ řeklo „tvl ty sis neřekla o energii“. Pak mi došlo, že já nemusela, neměla jsem jednak pocit „já nemůžu“ a jednak jsem věděla, že „tam nahoře“ to mají pod kontrolou. Krize byla mezi 3. a 4. ráno, kdy byl přede mnou poslední větší krpál, který nešel běžet, klesl mi tlak, klesala mi víčka, klesaly mi za chůze nohy a všude byli lidi, ale jen jako, ve skutečnosti tam pak byl jen Brit, který mi dal kofeinové bonbonky, abych neusnula úplně. Tento krpál ve mně zanechal tak silné okamžiky, že jsem se týden po návratu budila ze spánku ve stejnou hodinu, jako jsme kopec šla a taky mi i ve snu bolely nohy… prostě zážitek nemusí pozitivní, hlavně že je silný.

Maďarka, mein Angel

Zsuzanna Maráz je kočka, které skvěle běhá, usmívá se a skvěle vypadá u běhu a i v civilu. Padly jsme si do oka už v Rumunsku, taka jsme spolu běhaly taky, taky do 160. km, ale tam jsme obě skončily. V Řecku jsme spolu běžely 60 km taky asi do 160.km, a pak každá sama. Pokec s ní byl německý, ale boží, vytrhl nás z reality běhu a poslal do světa lodiček, laků na nehty a šatiček. Nebyly jsme soupeřky, jak se někde psalo, byly jsme a stále jsme kámošky. Nikomu jsem nepřála výhru víc jak jí, on mi říkala, že jsem její „Geschenk“, ona byla můj „Angel“. Prostě blond energie se spojily, předbíhaly muže, nuceně se brzdily a ohromně se bavily, stejně jedly, stejně pily, stejně čůraly, jako fakt. Tohle nebyl běh, to byl čas strávený ve společnosti člověka, kterému ten čas rádi věnujete.

 

Sama se sebou, Spartathlon léčí

A pak nastal čas v noci, kdy jsem chtěla běžet sama, sekla jsem se u převlékání a řekla Zsuzi, ať běží. Miluji, když jsem sama, když běžím, když to naplno prožívám, to si fakt užívám. Je to něco, co vás posouvá, nejen blíže ke králi Leonidasovi, ale Vás jako osobnost. Jednak si srovnám zase o kus priority, soukromé věci si v sobě vyřeším, ani mně se partnerské trápení nevyhýbají, ale je fajn je umět řešit. Ultra je super lék, doporučuji, Spartathlon je lék s rychlým účinkem.

Počasí? Opálím se v solárku

Jen být Vámi zvolím si lepší počasí. Miluji teplo, miluji vedro, zbožňuji sluníčko, takže to tu nebylo. Vítr se měnil ve vichr, foukalo proti, dobrý možná na vyhlazení vrásek, déšť se proměnil ve slejvák, dobrý na zacuchaný vlasy a čvachtající Ridery. Mimochodem boty byly taky kumšt.

Laické „chyby“, celá já, ale celá já – bez puchýřů

Běžet závod v botách, které mají dběháno asi 16 km, to dělám, to už n 12 hod v Irdningu. Takže to jsem udělala i zde. Navíc jsem běžela v nových kraťasech, v novém tílku, poprvé v rukávkách, poprvé s pásem, s novým ionťákem… a ono to vyšlo, žádné odřeniny, žádné zvracení, žádné puchýře!!! Ano, opravdu žádné. 30 km před cílem sem cítila nejdřív shrnuté ponožky, pak to pálilo a věděla jsem, že puchýř praskl, ale do cíle se vyléčil.

Výbava

• Boty: Mizuno Rider 22 modré
• Ponožky: Mizuno Training
• Kraťasy: Compressport
• Tílko: Czech Spartathlon Team
• Podprsenka: Mizuno Alpha Bra
• Rukávky: N.rit Sportica.eu
• Hodinky: Garmin Fénix 5
• Mikiny na trati: Mizuno
• Deka: pořadatelů šedá a růžová, typově IKEA
• Pás: ArchMax
• Nové gelové nehty slděné ke strtovnímu číslu (ta barva nic moc,no…aspoň že ty šutry jsem na to dala)

Jídlo & pití

Tak to se mi fakt povedlo! To se pochválím,protože tam chyba nebyla ani malinká. Taky mi kluci dobře poradili.

• Vlastní ionťák sponser, jiný jsem nepila
• Gely Agáve9, asi 18 kousků, pravidelně jsem začala od cca 2.hod
• BCAA tablety
• Rýže na 80.km
• Určitě 3 banány
• Sušenky, to abych v kopci neusnula
• Ke konci jsme kousla do „veganské“ bagety, moc toho v sobě neměla

Děkuji

Děkuji životu za to, co mi dal a vzal, děkuji doktorům, kteří se o mně perfektně starají, děkuji svému ex trenérovi, že mi naučil disciplíně a že mi tři týdny před Spartathlonem „vyhodil“, děkuji Radkovi Brunnerovi, že mi tři týdny připravoval a věnoval čas, děkuji své hlavě, že to dala, děkuji nohám, že přežily ve zdraví …

Hodně lidí jsem překvapila, hodně lidí mi nevěřilo, ale to je okolí, důležité je, že jsem si sama dokázala splnit svůj sen. Protože, jak říkal brácha… Život je hra, kterou nemůžeš vyhrát, někdy je plná radosti, ale hlavně bolesti… spletl se… někdy je plná bolesti, ale hlavně radosti!

Hrajme si, hrajme fair, s lidmi, které baví stejné hry, nechme odejít ty, kteří už si s námi hrát nechtějí a hlavně, bavme se, vždyť o to jde!!!!

Pokud máte další otázky, ať k výbavě, jídlu, nehtům, botám,… ptejte se, když budu vědět, odpovím 🙂

Další fotky na instagramu  & facebooku

Rozhovory ke Spartathlonu tu:

• https://www.ceskybeh.cz/blog/detail?articleUrl=cesky-ultra-uspech-na-spartathlonu-brunner-i-kasparova-druzi
• https://www.behej.com/clanek/13848-recti-bohove-se-rozhodli-ze-to-bude-silny-zazitek-a-byl
• https://www.sport.cz/behani/bezkyne-sobe/clanek/1027972-cesi-se-v-athenach-stali-soucasti-baji-o-nepremozitelnych-hrdinech.html#section-artcl