Nový trenér, rozhodnutí nejsou vždy snadná

Cesta za sny není jen růžová…

Mnohdy musí člověk učinit rozhodnutí, o kterých ví, že jsou správná, ale srdce při tom neplesá. Nj, mozek, já emociální člověk, který se rozhoduje na základě pocitu. A ano i nyní to je pocit, vím, že je čas opustit jistou cestu a odbočit na cestu, která mi láká možnostmi, ale zároveň je nová a je potřeba překonat prvotní „překážky“, i když nejsem Hejnová, ale jsem Kašparová 🙂

Máte vztah, ve kterém jste spokojeni, partnera máte rádi, vše klape, ale najednou cítíte potřebu jít dál. Ale partner nemůže tento krok udělat, nohy má svázané, není na tento krok připravený. Co uděláte, budete s ním nebo to zkusíte dál bez, něj s někým jiným? Nejedná se jen o partnerský vztah, který vás asi napadl, jedná se o jakýkoli vztah, která máte. Protože vždy je mezi dvěma lidmi vztah, ať partnerský, kamarádský, pracovní či nepopsatelně osobitý vztah, jako jsem měla s Pavlem Novákem. Vztah, kde vystupují osoby běžec a trenér, který není „jen“ trenér fyzické schránky těla, ale také té druhé, neméně důležité ve sportu, a tou je stránka duševní.

Pavel byl mým prvním trenérem, prvním člověkem, kterého jsem se rozhodla poslouchat a „dovolila“ jsem mu vnést mi do života běhu i neběhu řád a pořádně začít makat. Přestože má cesta za ním měla jasný cíl „maraton“, osud tomu nechtěl. Po zranění jsem byla těsně před maratonem v Praze 2017 nucena přesednout na kolo a doufat v brzké uzdravení. Hlava pochopila, noha se uzdravila, maraton jsem zaběhla, v osobáku, ale najednou ten jasný cíl nebyl tak jasný, chtěla jsem dál, chtěla jsem víc, chtěla jsem ultra.

Když se vám v životě „něco“ přihodí, vidíte nejdřív „něco“, později vidíte „něco víc“ a nastane aha efekt. Neboli „aha“, tak tohle mi chtěl život přinést, ukázat, sebrat, skrýt… a aha efekt přinesla i Čína. Nejprve vděčnost, zážitky, zkušenosti, nový svět, nové známé… a pak „ještě něco“, zavedla mi na rozcestí a možnost „jít dál“.

Cítím to, vím, že je potřeba jít nyní dál, a proto jsem se rozhodla vstoupit na novou cestu, na cestu, kde již Pavel nebude v pozici trenéra, ale náš vztah bude, věřím, v pozici přítel-přítel.

Pavle, děkuji… cesta s tebou byla neskutečná a úžasná, a i když cítím, že tu novou cestu musím zkusit, cítím zároveň obrovskou bolest a slzy na tváři… cesta za sny není jen růžová…ale je potřebná…

Pavle, díky…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *