Pokud se chce člověk posouvat, musí …

• sám sobě naslouchat
• znát sebe vč. silných & slabých stránek
• vědět, co chce a co je pro to ochoten udělat
• mít jasně dané priority
• riskovat
• vážit si svého času.

Výše uvedené dělám, dělám toho ještě mnohem víc, ale v základu je toto podstatné a dá se na tom stavět tak, aby se to v budoucnu nezhroutilo. Ale k věci, času málo… říkám, že v ultra je potřeba trpělivost, vytrvalost a pokora (a na tom si trvám), dodávám, že ultra svět je tak neprozkoumaná disciplína, že musíte sami sebe pozorovat a zkoušet. Pročítala jsem několik studií o ultra, jak trénovat, četla knihy o ultra, spojila to se svými zkušenostmi. A z každé studie si odnesla tak větu, z knihy odstavec, ze zkušeností víc… Nakonec dojdete k názoru, že výzkum na vzorku lidí vám příliš neřekne a že tréninky si stejně všichni chrání. A tak je to správné. Nikdy sem se necítila jako většina a trénovat podle obecných tréninků nebo podle toho, jak trénují ostatní, není dostačující. Protože budete ve výsledku jen většina.

Teď se vrátím v čase „před období“ většího zkoumání… potkala jsem člověka, který mluví řečí wattů a o běhu mu sděluje informace „ta věc“ na tkaničkách u bot. Tento člověk mluví nejen v číslech, ale především jasně. Čísla a jáááá… 🙂 a když se pro něco nadchnu! Tu věc musím mít a taky tomu chci rozumět… „ta věc“ je vývoj, o tom ale příště. Teď jen krátce: je to skvělý, prostě čísla neobelžete a sílu v nohou taky ne, běhám s tím od začátku roku…

A jak jsem psala na fcb: „Definicí šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.” A.Einstein

Takže pojďme to dělat jinak, pojďme makat a nebát se nových věcí. 

Věřím této věci a věřím, že to je vývoj, vývoj v běhání. Ale abych se dostala k titulku článku… věřím nejen této věci, věřím především člověku, který o ní ví nejvíc, ale má i  zkušenosti a hlavně, učí se, zajímá se. A já se chci učit od nejlepších. Chci makat, chci se zlepšovat, já chci…a taky chci mít kolem sebe lidi, kteří mi posunou vpřed a když vím, že tito lidé jsou a že bez nich to jen tak nedám, řeknu si. Líná huba… a já si řekla, zeptala jsem se Tomáše Miky, zda mi pomůže, zda mi bude trénovat? Protože i když se znám, vím, na čem musím makat, co mi jde víc, co míň, potřebuji „dohled“ a vidět vývoj, a to „v číslech“. Takže jsem právě splnila nadpis tohoto článku.

Jo a Toma reakce? Půjde do toho se mnou 🙂

Čeká nás spousta práce, ale když lidé dělají to, co je baví…je to vidět a není to práce :).

UltraKatka

P.S.: Změnila jsem trenéra a doplňuji: předchozí mi nevyhodil, neuškodil, naopak mě naučil spoustu nového, zlepšil techniku běhu, vysvětlil mi, že běh není jen p.del, že se jako fakt maká a že trenér je se svým svěřencem v kontaktu skoro neustále….Tomáš Ondráček odvedl kus práce a je to profík. Ale já musím jít zas o kus dál… potřebuji vývoj, zkoumat, zkoušet…