Mistrovství světa na 100 km, moje druhé mistrovství, první světové, i když v Evropě. Uběhnout stovku nějak není problém, uběhnout stovku rychle, bolí. Je to něco jako maraton, příprava podobná, jen už tu vstupuje více faktorů, které mohou váš výsledek ovlivnit i přes super přípravu. Třeba krpálky, jako tady na MS v Chorvatsku, nebo počasí, nebo prostě jen tělo řekne a dost, já už nechci víc. Naštěstí u mě vstoupil do hry pouze faktor „kopce“.

Den před dnem „D“, absťák po šlehačce

Trochu čísel

Rovnou k věci… místo faktorů na fakta:

Budíček v 5:06, start v 7 hodin, okruh 1 x 2,5 km + 13 x 7, 5 km, převýšení dle IAU 800 m, dle Garmin 656 m. Ráno krásných 20 stupňů, po obědě krásných 30. 8 kelímků vodičky najednou jsem na sebe dlouho nelila.

Výsledný čas 8:21:13. A jsem za něj mega ráda. I když cíl bylo běžet pod 8, po rovině, takže prostě příště 🙂

Na maratonu jsem byla kolem 3:16:00, 50 km 3:54:08. Rozběhla jsem to po cca 4:36, do 50 jsem to držela, do 75. km jsem běhala krásně pod 5 min/km, pak jsem zpomalila, poslední kolo jsem teda zase zrychlila, já se tak těšila do cíle. Ale narovinu, já se od cca 70. km na hodinky nedívala, běžela jsem si svoje, na sebe a nechtěla se nechat rozptylovat nějakými čísly, které jinak miluji. Tady by mě stresovaly, že jsem želvička.

A místo? Zpočátku jsem běžela prý 32. a doběhla jako 27. Takže super :)))) Na trati jsem si říkala pro sebe, hele do 30. místa a do 8:30 a budu zufrieden, prostě spokojená.

Odkaz garmin zde (https://connect.garmin.com/modern/activity/2997877125 )

Tahle medaile má řadu vzpomínek, krpály, krpály, krpály… 🙂

Jo a čísla startovní? Bezejmenná. Nechápu chorvatské GDPR, když výsledky byly se jmény. Ale když jsme běželi, předběhnete někoho, no ale víte číslo a jak vypadá jeho zadek. Ne vždy se však jednalo o hezký zadek. Na čísle nebyla ani vlajka. Takže buď se otočit a přečíst třeba Magyaskar, nebo mít už zmáknuté zadky víc jak předky a vědět.

S Radkou a Markem pár minut před startem 🙂 koukáme jak vyvoránci :)))

Vybavení

  • Povinně dres, kraťasy modrý, tílko červeno-bílý
  • Boty Mizuno Wave Knit fialové, neladily, ale miluji je. Jsou pohodlný, nemám puchýře a drží i lak na nehty.
  • Podprda Mizuno Alpha bra, dobrý odřená prsa taky nemám 🙂 Test podprsenky zde
  • Ponožky Mizuno
  • Hodinky Garmin 5x plus
  • Šátek do hlavy Sportica chladící šátek, ale mě nechladí, mě zachycuje pot
  • Náušnice bílý
  • Náramek z rumunského kostela, který nesundávám
  • Červený gelový nehty, číslo barvy 6
  • Šílená hlava a úsměv

Mentální příprava je také potřebná 🙂

Drink?

Poprvé jsem se opravdu připravila, a to díky Radce, která měla rady od Radka. Není to slovní hříčka, tak to prostě bylo. A pak mi ještě pomohl Marek, který měl rady taky od Radka a měl více lahviček. Jednalo se o lahvičky od Jupíků :))) Takže večer jsme sypaly do lahviček ionťáky, ráno je zalily vodou. Pak jsme do dalších lahviček připravili gely s vodou. Já totiž pít z kelímků za běhu neumím, tohle byla jistota, že se napiji, oči se nerozmažou a já nebudu politá a olepkaná.

Postupně jsem brala ionťák, druhý kolo gel agáve, takhle jsem to točila, pak jsem na cca 9. kole chtěla nealko pivko. Ke konci jsem do sebe házela i colu. Na druhé straně okruhu byla občerstvovačka místní, tam jsem se nejdřív polévala kelímkem jedním, po poledni to bylo kelímků i zmíněných osm. A samozřejmě jsem tam i něco polkla. Z jídla jsme jedla klasiku, pomeranč, meloun, piškůtek, trošku mi kručelo bříško, ale energie byla.

Fotku občerstvovačky nemám, tak aspoň od snídaně :))

Já se těšííím

Největší překvapení bylo, když mi sdělili, jak jsem systematická. To mi ještě nikdo neřekl 🙂 fakt díky :))) A to jen díky tomu, že jsem dopředu řekla, co chci další kolo. Měla jsem to vždycky v hlavě, dva kiláčky jsem si říkala, tak co bych si za deset kilásků tak dala, tak jsem si to objednala a těšila se, na matcha gel agáve ve vodě, nebo na pivko, nebo ionťák. Já se prostě pořád musím těšit, i na trati 🙂 je to takový můj dílčí cíl směřující k cíli.

Pak jsem se brutálně těšila na bazén, ono když běháte ve vedru kolem tobogánů, máte jasný další cíl. Doběhnout a jít se koupat. Mezitím jsme šli teda ještě na obídek, i když byl hlad mega, chuť skoro nebyla. Pak sme vlítly do termálů, kde si nikdo z běžců nesundal tílko, fakt hrozní ti sportovci 🙂 No a já dostala nápad vyfotit se na pelikánovi, to jsem najednou už jen při té myšlence ožila a smála se, až jsem z toho růžovýho ptáka slítla.

Mně stačí ke štěstí málo, třeba osedlat růžového pelikána 🙂

Nálada?

Za sebe říkám, nejlepší, nejvíc úžo nálada. Po cestě tam, i tam, i poctě sem, dom. Hlavním viníkem je Radka, s kterou je velká legrace, chápe moje ftípky a já ty její a souhlasí i s každou kravinkou. Dobrý fór bylo, když nám ostatní psali, ať koupíme magnesium. Hm, jasně, potřebujeme koupit taky vody. Radko, zeptej se, jakou chtějí, ochucenou, jak velkou… hele oni chtějí magnesium, jakože od Nutrendu… jo aha :))) Naši super náladu doplnil zbytek týmu, Honza Ďuk je dobrý cvok, Jiráskovic super pár, Lenka Horáková se sice vysmála mým hitům na 24 hod (nevím, proč se jí nelíbila Zagorka ani Kája), ale za to, jak se smála si určitě prodloužila život o několik měsíců. To že jsme držely pohromadě jako tým, sladily se i na průvod vlajek, chodili spolu na snídaně, večeře, to beru jako mega přínos na celém mistrovství.

Czech Team, nástup! 🙂 jsme sladěnííííí, vidíte jo???

Český tým výsledky

V ženách v rámci MS běželo celkem 109 žen, na 21. místě se umístila Tereza Zuzánková (08:11:56), na 27. místě doběhla Kateřina Kašparová (8:21:13), Lenka Horáková doběhla na 91. místě (10:31:06), Tereza Gecová na 92. místě (10:44:24). V mužích startovalo 143 mužů, Ondřej Velička doběhl na 46. místě (07:36:47), Štěpán Boháček obsadil 49. místo (07:43:30), Jan Ďuk obsadil 66. místo (08:08:10), za ním doběhl Marek Jirásek 87. místo (8:47:53). Radka Churáňová měla závod perfektně rozběhnutý, ale na 100 km se může přihodit cokoli a bohužel se dostavily od 60.km křeče, které nedovolily Radce od 80. km pokračovat chůzí, natož běžet.

Czech Team, krásní jsme 🙂

Co se nám nejvíce líbilo a co nelíbilo?

Tak odpověď na „nelíbilo“ jsme se nezávisle shodli, „trať“. Kopcovitá, občas nezáživná. A co se nám líbilo? „Myslím, že se jim jinak organizace moc povedla, všechno bylo přesně na čas, ubytování, jídlo perfektní. Není co tomu vytknout“. Radka. Pro Ondru Veličku byla nejhezčí atmosféra závodu a nálada v CZE týmu.“ Terka Gecové si i přes nepříjemné bolesti závod užila, „bylo to prima a teď je to ještě lepší, moc emocí, jak na trati tak i sama v sobě“. Markovi Jiráskovi  se líbil nejvíc týmový duch, atmosféra a organizace závodu.  Mně, Kateřině Kašparové, „se nejvíc líbila nálada v týmu a co se týče závodu, tak Chorvati měli vše perfektně zmáknuté, jídlo, termály, závod až na výběr té trati, no.“

Zábava byla už v Brně, a přitom znám „Nuda v Brně“

I přes fakt, že jsme s sebou neměli předem domluvený support, nám hodně pomáhal doprovod v čele s Katkou Jiráskovou. „Byli jste potřební, byli jste tam pro nás, děkujeme“. Víme, že na Winschoten (MS 2020) musíme ještě nějaké situace vyladit, ale zase víme, že se dočkáme rovnějšího profilu.

Náhled kopečku, reálně byl větší samozřejmě, a taky byl pak čím dál větší 🙂

Český tým ze sebe vydal to nejlepší, hodně nás jelo společně díky sponzorskému autu Peugeot Traveller od Peugeot Kopecký, takže byl komfort na nohy a sranda byla už po cestě, kort když jsme spěchali po 12hodinách v autě na večeři, do toho nás stavěli na Slovinsko Chorvatských hranicích, auto na nás ječelo, že nemá naftu, my zas křičeli, že máme hlad. Ale večeři jsme stihli, ubytovat se jsme zvládli, ale dali jsme i první večerní výklus, který byl tak na čelovku, ale pomalu jsme se tak aklimatizovali na kopečky. V hotelu jsme nebydleli, tam jsme byli na uvítací party a na obědě po závodě, v hotelu bydleli ti, co to měli nejdále, např. Japonsko, JAR, Argentina… My bydleli opodál v apartmánech vedle sebe, a byli tak neustále pospolu, když se někam šlo, napsali jsme si, v kolik je sraz, ať se jednalo o snídani, o večeři, o zahajovací ceremoniál, nebo o sobotní pivo za odměnu. Když neměli dost velké stoly, jednoduše jsme je pospojovali, přece nebudeme odděleně, ne? Kort když vás Honza Ďuk baví tím, jak se stěhoval do Rakouska. To si nechte někdy vyprávět a budete si utírat nejen pusu od jídla, ale i slzy od smíchu.

I ta meditace se trošku zvrtla, noooo 🙂