„Známky v žákovských vám sdělí o chytrosti vašich dětí asi tolik jako miliony na účtu o tom, jak jsme šťastní.“ K. Kašparová
Známky v dnešní době nevypovídají o tom, jak dítě matice rozumí, nebo nerozumí. Mohou vypovídat o tom, jak se naučilo dítě na test. Mnohé pracovní sešity již obsahují testy, ze kterých děti poté píší testy ve škole na známky. Paradox? Ale ten nejmenší.
Mnohem horší je totiž úroveň matematických znalostí současné generace. Učím matiku od ZŠ po VŠ a všechny učím v podstatě to samé – základy. Základy, na kterých mají stavět zbytek svého vzdělání, zbytek života. Zlomky, procenta, mocniny, že minus a minus je plus, co je to vlastně zlomková čára, proč je obvod v cm a obsah v cm čtverečních. Základy, které mají pocházet ze základní školy. Mají, ale nepochází.
„Důležité je však pochopit, nikoli nazpaměť se naučit.“ K.K.. Za roky učení mám krásnou zkušenost, z dětí postupně padají stejné věty:
- „Aha, to mi nikdo neřekl.“ – Aha efekt.
- „Jééé, to je jednoduchý.“
- „To je všechno, jo? Hustýýýý.“
Opravdu, tohle jsou věty, které když děti řeknou, vím, že chápou. Důležitější než domácí úkoly je pro mne to, že když odejdou, budou vědět, že √2=2∧1/2 (odmocnina ze dvou rovná se dvě na jednu polovinu), že nulou dělit prostě nejde, že 0x=4, takže výsledek nemůže mít žádné řešení, i kdyby se o to jakkoli kdokoli snažil…
Zvyšuje se počet „doučování“, institucí, které nabízí doučování a přípravy na přijímací zkoušky. Pominu, že se v tuto chvíli stává státní školství školstvím soukromým, a matika je tedy solidní business (připomíná mi to zdravotnictví). Děti tak chodí do školy, pak na doučování, pak na kroužky, pak jsou unavení, úkoly, úkoly, nestíhají nic pořádně. Vždyť čas je to nejcennější, jako dospělí to víme, proč dovolíme, aby naše děti o čas přicházely, neužívaly si víc dětství? Kde je zakopaný pes? Kde je příčina? Dívejme se dětem na známky, ale ptejme se jich, ptejme se, ať se dozvíme, jestli něco umí. A zajímejme se o to, kdo je učí. Vím, že to v dnešní době není skoro možné, času málo, ale ženeme se za penězi, chceme zabezpečit děti, jenže bez matiky se nehnou. Respektive, jak si splní sny? Tím, že si vyberou vysokou, kde není matika? Že celá střední je peklo,protože nemají znalosti ze základky?
Nedávno jsem testovala žáky 8. a 9. tříd nejmenované ZŠ. Test byl logicky postavený, podle osnov, střídaly se příklady ryze početní i slovní úlohy. Úspěšnost nebo neúspěšnost testu není třeba komentovat písmenky, čísla postačí. Průměrný počet bodů 16,5 z 50 v 8. třídách a 13,1 bodů v třídách 9. Jedná se o průměr, medián vyšel nižší. Pochybuji, že mají žáci průměrnou známku 4 z matiky a pochybuji, že by se nedostali na střední školu. Opravdu, věřím, že dostanou, protože dětí s těmito znalostmi neznalostmi je čím dál víc. Konkurence na poli neznalostí roste, konkurence na poli chytrosti začíná být výjimkou.
Ruší se státní maturity, studenti u nich pohořeli. Proč? Protože zase základy… Které nemají. Střední škola staví na vědomostech ze základní školy, kdy neznámou x v rovnici nahradí často neoblíbený logaritmus a úprava výrazu obsahuje více než dva zlomky umocněné na minus prvou. Jenže, co se stane, když nemám základní znalost? Nemohu ji rozvíjet. Nemohu posunout znalost, kterou nevlastním, nemohu aplikovat logaritmus tam, kde si matně pamatuji, jak se převádí číslo na stranu pravou a něco jako x na tu druhou, když nevím „proč“. A toto se projeví u maturity, studenti se učí, neví sice proč, ale něco se naučí, typové příklady, ale v testu se vyskytují další proměnné, které jim mohou úspěšně slouženou maturity zhatit. Jinak zadaná úloha než v předchozích letech, nejsou znalosti, nejsou správné myšlenky, a pak je zde vliv stresu, který způsobí, že i to, co se jsem se tak pracně nazpaměť učil, prostě nevím.
A já se ptám, proč se ruší maturity? Proč se neřeší příčina? Proč nestavíme kvalitní základy? Proč si nehrajeme na stavaře, kteří vědí? Proč si ve školách s dětmi vlastně vůbec nehrajeme?
Každé dítě je jiné, často slyším obrannou reakci, no jo, jenže my jich máme ve třídě xy… Přestože neútočím na kantory, mě zajímá jediné, proč děti neumí. Proč neví v 8. třídě, kolik je 10 % z 2 000. Ba co horší, proč neví, co je to to procento? Kresleme, malujme, mluvme s nimi jednoduchou řečí, trapme je představivostí. Nuťme je počítat z hlavy. Učím jednu hezkou blondýnku z 8. třídy. Nedávno počítala, zamyslela se a řekla výsledek úplně nadšená, řikám: ,,No už máš představivost,‘‘ a ona ,,Ne, já už to vidím.‘‘ Jo dobrý, říkej tomu, jak chceš, prostě hurááá… Další hodinu sem jí říkala, ty nejsi jenom hezká a blonďatá, ty už jsi i chytrá. Další klučina mi povídá, když já myslel… Říkám mu, ne tys právě vůbec nemyslel!
Na výuku dětí mám svoje metody, jedno ale všechny spojuje. Matika je prostě jenom jedna, děti to musí bavit, ale musí vědět, kde jsou hranice, „Cukr a bič“ (cukr dětem nedávám, bič nenosím). Zajímá mě také, jaké mají děti sny a cíle. A pak mě zajímá, co pro to dělají? Protože v dnešní době totální spokojenosti neboli komfortu, kdy máme vše, se motivace hledá těžko. Ale pokud mám cíl, najdu motivaci přeci jen o to snáz.
Shrnutí? Pokud se nezmění příčina problému, pokud nebude děti matika bavit, pokud budeme matiku jen učit, ale nenaučíme, je to ztráta času (nejradši bych to napsala takto: buďme učiteli a lektory jen pokud nás to baví a naplňuje. Učitelům přidávají peníze, nebudeme stále opakovat, jak se mají špatně, že ne? Ale sakra učme nejen pro peníze, učme i proto, že to je poslání, že chceme druhým něco předat, udělejme cíle i kantorům… A třeba mě kamenujte, ale deset procent z xy bude umět i dítě, které nebude inženýr!)
UltraKatka
P.S. Výjimečně souhlasím s naším panem prezidentem, který při novoročním projevu řekl: „Přeji vám bolest, bolest z myšlení, o které mluvil T.G. Masaryk.“ Přeji všem to samé, bolest posouvá a aspoň na chvíli opustíme pohodlí :).
Nejnovější komentáře