Před lety jsem řekla svojí mamce, že se o ní jednou postarám. Jednou přišlo dřív, než jsme mysleli, ale jsou věci, které plánovat nelze, ale lze je vyřešit. „Všechno má řešení, v klidu.“ To říká táta. Bylo mi 24, když mamka ochrnula, neuroborelióza, bylo mi 25, když umřel brácha, autonehoda, bylo mi 26, když se mamce vrátila nemoc ještě silnější, než před tím, bylo mi 27, když jsem začala stavět dům, bylo mi 28, kdy jsem dodržela to, co jsem řekla, postarala se o mamku, vyhrála jsem nad byrokracií a úředníky. Bylo mi 29, kdy zvítězil můj pocit nad penězi, byl to den, kdy jsem odešla z prvního a posledního zaměstnání. Bylo mi 30, kdy jsem udělala nejlepší rozhodnutí v životě, odešla jsem natrvalo z města a doslova nátlakem přesvědčovala mamku, že v bytě být prostě nemůže, že tady jí bude lépe… Bylo mi 31, kdy jsem poslechla sebe a začala dělat to, co miluju, běhat ultra a učit matiku. Bylo mi 32, kdy jsem si splnila své sny, nakreslila si na dům srdce, to aby mi připomínalo, že nic není zadarmo, a že fyzická bolest je prd proti té psychické. Že Spartathlon je navždycky a že lze cokoli, co člověk jen chce. Třeba dokončit doktorát z ekonomie a psát přitom o invalidních důchodech. A jsem na začátku celého příběhu… „jednou se o tebe postarám“.
Řekla jsem tehdy, že pokud práce pomůže jednomu jedinému člověku, bude účel splněn. Osobně radím lidem ve svém okolí, pokud se do podobné situace dostanou jako my doma. Ale dneska ráno jsem najednou měla chuť napsat něco jiného než o ultra, o svobodném životě, ale prostě jen o životě. Možná za to může Taťána Brzobohatá, od které jsem se dočetla o nové skupině na fcb „pečujeme o své blízké doma“. Na vesnici žijí všichni tak nějak pohromadě, děti, důchodci, potkávají se, povídají si a vzájemně se především ovlivňují. V tom vidím největší přínos, protože přínos je to pro všechny. Možná budu teď příliš upřímná, ale prostě pokud to lze, lidé tu dožijí, nejsou v domovech důchodců, nejsou v LDNkách, jsou doma, dokud to lze, stále mají co dělat, mají povinnosti a mají také energii od těch nejmenších a především mají kolem sebe své nejbližší. Ať už to je přímo rodina nebo přátelé, s kterými chodili tam, no víš, pamatuješ…
Práce se jmenuje vznešeně (to aby se ve škole více líbila a bylo mi téma schváleno 🙂 )… „Ekonomické dopady sociální politiky na vybraná odvětví hospodářství ČR“, ale v podstatě obsahuje návod na to, jak si zajistit příjem, když vážně onemocníte. Já tehdy návod nikde nenašla, musela jsem vše zjišťovat, chodit a ptát se. Naštěstí zastávám názor „líná huba…“. Bylo to náročné, ale já se nevzdávám, na ultra ani v životě. Pro spravedlnost a pro své blízké především udělám vše, co mohu. Disertačka má 250 stran, chápu, že ne každý by chtěl toto číst, ani já bych to nechtěla číst znova, natož to znovu psát. A tak sem vyberu úseky ze závěru práce.
Závěr práce:
„Sociální událost z pohledu míry poklesu pracovní schopnosti způsobené zdravotním stavem řeší Česká správa sociálního zabezpečení, Úřad práce ČR dle místa příslušného trvalého bydliště a Ministerstvo práce sociálních věcí jako odvolávací orgán.
Dříve byla situace zhoršeného zdravotního stavu řešena prostřednictvím plného a částečného invalidního důchodu uvedeného v zákoně č. 155/1995 Sb. ve vyhlášce č. 284/1995 Sb. 1. ledna 2010 však nabyla účinnosti vyhláška 359/2009 Sb., jejž upravila proces stanovení míry poklesu pracovní schopnosti a posuzování invalidity a vymezila náležitosti posudku o invaliditě. Nejpodstatnější změnou bylo stanovování invalidity ve třech stupních podle míry poklesu pracovní schopnosti a automatická změna z důchodu invalidního na důchod starobní při dosažení 65 let věku a výši toho důchodu, který je pro jedince ekonomicky příznivější neboli vyšší. Invalidní důchod má za cíl nahradit dříve pobíranou mzdu jedince, který není již schopen vykonávat zaměstnání z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu při poklesu jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jedná se o sociální událost, která je definována jako negativní poměr nově nastalé příjmové situace k dosavadnímu příjmovému standardu dané osoby, popřípadě celé rodiny.
Počet invalidních důchodů v posledních letech klesal, a to konkrétně od roku 2010, kdy nastala změna v členění invalidních důchodů. V roce 2009 bylo celkem 586 tisíc invalidních důchodů, v roce 2010 již 466 tisíc. Poslední údaje k 31. 12. 2014 sčítají celkem 428 tisíc osob pobírající invalidní důchody, z čehož největší počet tvoří invalidní důchody III. stupně 47 %. Vývoj invalidních důchodů je u pohlaví stejný a obecně narůstá s přibývajícím věkem bez rozdílu pohlaví, shodně u žen i u mužů. Nejvyšší nárůst je v letech 45-59 let a od tohoto věku dochází k postupné stabilizaci. Nejvíce invalidních důchodů je přiznáváno ve věku
55 – 59 let. Pohlaví se rozcházejí co do četnosti pobírání invalidních důchodů. Muži odcházejí nejen do starobního důchodu později než ženy, ale také z hlediska invalidních důchodů jsou na tom podobně a do invalidního důchodu III. stupně odcházejí nejčastěji ve věku o 3 roky vyšším než ženy. Zastoupení mají muži v rámci III. stupně 56 %, u II. stupně 55 % a u I. stupně vévodí ženy s 54 %.
Ekonomické dopady invalidních důchodů jsou však značné a zvyšují se s rostoucí mzdou, neboť zde dochází k působení regulací na procentní část vyměřovacího základu pro výpočet konečné výše daného stupně invalidního důchodu. Ten se skládá nejen ze zmíněné procentuální části vyměřovacího základu, ale také pevně stanoveného základního výměru, který je pro všechny stejný a pro rok 2016 je stanoven na 2 440 Kč, z předešlých 2 400 Kč v roce 2015 a 2 340 Kč v roce 2014.
Průměrná výše invalidního důchodu III. stupně dosahuje 11 113 Kč, II. stupeň činí 6 764 Kč a průměrná výše I. stupně 5 220 Kč. V porovnání s minimální mzdou, která činí 9 900 Kč pro rok 2016 a pro rok 2014 dosahovala 8 500 Kč, ke kterému je stanovena konečná výše průměrných invalidních důchodů, je výše invalidního důchodu nižší v případě I. a II stupně. V případě III. stupně je invalidní důchod vyšší než minimální mzda, a to pro minimální mzdu v roce 2014 i v roce 2016. V roce 2014 byl průměrný invalidní důchod o 2 613 Kč vyšší než minimální mzda. Nutno podotknout, že se jedná pouze o invalidní důchod bez jakýchkoli dalších příspěvků a slev. Srovnáme-li invalidní důchod a důchod starobní, který činil průměrně 11 090 Kč pro rok 2014, invalidní důchod je tak finančně příznivější. Příjemce invalidního důchodu může mít invalidní důchod až do věku 65 let, jestliže je to pro něj výhodnější než důchod starobní.
Invalidní důchod, jeho finanční částka, a především stupeň přiznané invalidity jsou ovlivněny nejen současnou ekonomickou situaci, ale také budoucí, neboť mezi náhradní dobu pojištění pro výpočet starobního důchodu patří pouze doba pobírání invalidního důchodu III. stupně. Ostatní stupně invalidity předpokládají vykonávání pracovní činnosti, která jim zajistí nejen dobu pojištění potřebnou pro budoucí starobní důchod, která je v současné době stanovena na 35 let, ale také zlepší dotyčnému finanční situaci.
Zlepšení finanční situace je možné také díky příspěvkům na péči, které se pohybují od 800 Kč do 12 000 Kč dle stupně závislosti postižené osoby. Nižší příspěvky, avšak stále ve finanční podobě, je možné získat jako příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně. Průkaz ZTP nezvýší přímé finance, ale jedinec má nárok na řadu slev, jako např. na slevu na jízdné v MHD, vlacích, možnost parkování na vyhrazených místech, nároky na slevu na dani z příjmu, na vybrané ceny vstupného, slevy u mobilních operátorů, společnosti ČEZ na elektřině, společnosti RWE na zemní plyn a možnost jezdit bez dálniční známky.
Vyřízením nejen invalidního důchodu, ale také všech příspěvků a karty OZP si tak může jedinec negativní ekonomické dopady zlepšit, i když musí absolvovat značnou administrativu. Mnohdy je nutné odvolání se proti rozhodnutí, změna trvalého bydliště, komunikace s právníky, zaměstnanci ČSSZ, ježdění po úřadech, vyplňování formulářů, získávání podkladů od odborných lékařů a mnohé další. Z dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo 230 dotázaných, vyplynulo, že osoby, které se setkaly s invalidním důchodem, se odvolaly a bylo jim vyhověno. Konkrétně se jednalo o 60% úspěšnost. U tří dotázaných osob bylo z dotazníkového šetření zjištěno, že jsou příjemci invalidního důchody. Tyto osoby potvrzují, že odvolání se proti rozhodnutí ČSSZ, je přínosné. Neboť se odvolaly dvě osoby a obě uspěly. Stejně tak v případě reálného příkladu uvedeného v disertační práci.
Z reálného případu žadatele o invalidní důchod vyplynulo, že ekonomický dopad sociální politiky na vybraná odvětví hospodářství ČR nemusí z praktického hlediska znamenat dopad negativní. Invalidní důchodkyně pobírá v současné době měsíčně <20 tis. Kč včetně všech příspěvků a III. stupně invalidního důchodu. Oproti dřívější průměrné mzdě, která byla brána jako vyměřovací základ pro výpočet základní míry invalidního důchodu, a činila 24 987 Kč, si dotyčná pohoršila. A to o 23,6 %. Avšak ve srovnání s původně přiznaným důchodem II. stupně v měsíční výši 8 336 Kč, je tento ekonomický dopad nižší. Ekonomický rozdíl II. stupně, který byl přiznaný jako první, a konečnému III. stupni se všemi příspěvky dosahuje 10 758 Kč měsíčně. Roční finanční ztráta by tak dosahovala 129 096 Kč. Jelikož bylo žadatelce 56 let, bude invalidního důchod pobírat s příspěvky za stávajících podmínek po dobu 10 let. Ekonomický dopad sociální politiky by byl za předpokladu neznalosti, neinformovanosti a původního II. stupně invalidního důchodu 1,29 milionu korun.
Z klasifikace CZ-NACE bylo analýzou zjištěno, že délka pracovní neschopnosti je nejčastější v rámci ekonomických odvětví “Zpracovatelský průmysl”, „Těžba a dobývání“,“Doprava a skladování” a dále „Zemědělství, lesnictví a rybářství“. V rámci nejčastějších výskytů pracovní neschopnosti nezáleží na důvodu, kterým byl v rámci zkoumání pracovní úraz, nemoc a ostatní úraz. Nejdelší délka pracovní neschopnosti byla v roce 2014, kterou zapříčinila délka nemoci v délce průměrného trvání 46 dnů. Nejvíce pracovních úrazů bylo v roce 2015 a jeden úraz trval v průměru 64 dnů. V případě ostatních úrazů vedl rok 2014 s 58 dny.
Příčinou invalidních důchodů, kterou předchází právě pracovní neschopnost, může být jedna z 19 kategorií nemocí dle WHO. Ze všech invalidních důchodů III. stupně jsou nejčastější nemocí ke konci roku 2014 „duševní poruchy a poruchy chování“, z 31,2 %, nemoci „svalové, kosterní soustavy a pojivové tkáně“, z 16,8 % osob, „postižení srdce a oběhové soustavy“ z 10,5 %, „nemoci nervové soustavy“ z 9,7 % a novotvary z 9,1 %. Vývoj za poslední roky zaznamenal však velké rozdíly. Nejčastější nemoci v letech 2010-2014 jsou „novotvary“, z 37 %, které jako jediné razantně vzrostly. „Duševní poruchy a poruchy chování“ naopak poklesly o 14 %. „nemoci oběhové soustavy“ poklesly na 12 %, „nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně“ na 6 %, „nemoci nervové soustavy“ poklesly na úroveň 4 %. „Poranění, otravy a následky jiných vnějších příčin“ se nepatrně se zvýšili oproti celku o 1 %. Ze všech uvedených nemocí jsou tak největší hrozbou „novotvary“, které mají velmi prudký nárůst. Nemoci se odlišují z hlediska vývoje posledních let v porovnání se všemi pobíranými invalidními důchody III. stupně. Ze všech uvedených nemocí jsou tak největší hrozbou „novotvary“ a „duševní poruchy a poruchy chování“.
I přesto, že ekonomické dopady sociální politiky jsou značné, průměrná výše invalidního důchodu III. stupně dosahuje 11 113 Kč, a ovlivňují finanční situaci ekonomicky aktivních obyvatel, kteří jsou zasaženi nenadálou životní situací, je situace postižených osob v rámci financí řešitelná. Příjemce invalidního důchodu pobírá měsíčně v průměru více než je minimální mzda, pro rok 2016 činila částka 9 990 Kč, a také víc než činí průměrný starobní důchod. V rámci ekonomických odvětví jsou obory, ve kterých je více se vyskytujících se nemocí a pracovních úrazů, které mají zároveň nejdelší dobu trvání, především v průmyslu zpracovatelském a v těžbě a dobývání. Avšak jednoznačně nejčastější diagnóza, která má rostoucí podíl na invalidních důchodech, jsou „novotvary“. I přes ekonomické dopady na postižené osoby a jejich rodiny jsou největším a nejzávažnějším dopadem, dopady zdravotní. Nelze je finančně vyčíslit a ovlivňují především životní situaci dříve plně aktivních obyvatel. Z tohoto pohledu jsou ekonomické dopady sice značné, avšak řešitelné.“
UltraKatka
Nejnovější komentáře