Když jsem jela dneska autem, přemýšlela jsem o Dušičkách, o tom, jak lidé chodí na hřbitovy, vzpomínají, o tom, že mnozí truchlí, ale říkala si, proč mám jako myslet na druhé a chodit na hřbitov tehdy, kdy to někdo nařídí? Vždyť na bráchu myslím každý den a nemusí mi to nikdo určovat. Tak jsem sedla k počítači a googlila více o Dušičkách….
Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých. Svátek Všech svatých se slaví v dnech, kdy Keltové oslavovali konec roku, svátek Samhain, v noci z 31. října na 1. listopadu. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Může dojít k setkávání živých a mrtvých, světlem totiž živí ukazují cestu mrtvým. Tradice v tento den zapalovat ohně a svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy. svátek Samhain se slavil i na území ČR,ale byl s nástupem křesťanství nahrazen svátkem Všech svatých v termínu a Dušičkami ve smyslu oslavy, jako svátek, kdy se vzpomíná na zesnulé.
Modlitba: „Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali.“
…poslední slova mají význam… když umřel brácha, řekla jsem rodičům, že mají dvě možnosti. Buď budou vděční za to, jak chytrého, hodného a krásného syna měli těch 30 let, anebo budou do konce života nešťastní a budou si stěžovat, jak je život nefér. Vybrali si první možnost. Teď by se nabízelo dodat, „díky Bohu za to“. Nemáte jistotu, že se dožijete xy let, nemáte jistotu, že přežijete svoje děti, jediná jistota je, že prostě jednou umřete.
Když jdu na náš krásný hřbitov, ne není to ironie, opravdu to tu máme hezký a pozitivní, žádný šedý pochmurný hřbitov, tak když tam jdu, buď prosím o pomoc před závodem, nebo tam jdu prostě jen tak, třeba s mamkou, když jdeme na procházku a myslím na to že brácha žil naplno a dělal co měl rád… a o tom to je, žijme, dokud žít můžeme, dělejme, co nás baví, bez ohledu na to,že možná ztratíme jistou práci, protože ona stejně jistá není, uvědomme si, že jistoty neexistují, že tady hrajeme hru s určitou pravděpodobností možnosti nastálých nejistých situací… to bylo hodně matematicky řečeno, tak jednoduše, buď se něco stane nebo nestane, ale jistý to není, jistota je jen jedna…
Takže žijme, hrajme a nelpěme na tom, co není, ale užívejme si to, co je.
Nejnovější komentáře