Jsou obrazy, které si nikdy nekoupíte, třeba ten váš. No, ode mě by si obraz nikdo nekoupil, protože mé ruce jsou obě levé a malování není mé hobby. Ale teď mluvím o jiných obrazech, o těch, které jsou pro běžce tak důležité, co, oni jsou stěžejní a opravdu je nikde nesplašíte.
Dlouho jsem měla problémy s krví, vlastně několik let jsem byla hraniční…a mohla jsem být makrobiotik jako nyní všepožitkář….ale největší trouble přišel v únoru v Tatrách (http://www.zijsvujsen.online/anemie/ ) a po celou sezónu jsem s tím bojovala. Můžete jíst co nejlepší potraviny, k tomu prášky, sorbifer, tardyferon, horem dolem, ono vám taky bude horem dolem špatně. Já se budila v noci a prášky zaspávala, pak mi k tomu dali kyselinu listovou a vit.C. No a jaký byl vývoj?
Únor 2018, železo 1,8, ferritin 7,1 hemoglobin 100 (po těchto odběrech jsem odjela do Tater, takže hodnoty klesaly a má výkonnost padala)
Březen 2018, těsně před stovkou v Plzni jsem se dostala na hemoglobin 121, železo 7… víc nevím
Poté mi jedna paní doktorka sdělila, že umřu a že nedoporučuje fyzickou zátěž a že jestli mi to za to stojí…tehda jsem jí bez jediné myšlenky sdělila s jistou „že stojí“… tak dodala, že doufá, že o mně už neuslyší, odvětila jsem ji, že uslyší a popřála krásný den 🙂
Poté, jsem červenci v rakouském Irdningu odběhla 133km na 12 hod, šla jsem po třech dnech na mega odběry do IKEMu. Hemoglobin 118, železo 5,7 … no tak to jsem nebyla potěšena…
Stížnosti na to, jak je mi po tabletách zle, byly vyslyšeny. Nové tablety, maltofer… brala jsem je stylem „jak kdy“, spíš míň než víc. V září jsem byla pečlivější, přeci jen obava z únavy, zadýchávání, na MS na 100km ani Spartathlon, to žádané nebylo.
Test před Řeckem, zlepšení, hemoglobin 130.
Testy po Řecku…“lepší testy jste nikdy neměla, to nechápu…“ primář….hemoglobin 134
Dneska 13.11. IKEM odběry, odpoledne telefonát, „dobrá zpráva, hemoglobin 140, ale tablety berte, zásoby železa nemáte“…“juuu, taakovouhle hodnotu jsem nikdy neměla“….
Skákala bych radostí, kdybych zrovna neseděla „pracovně“ u compu, ale mám radost, jsem nadšená, protože jsem myslela, že já vysokotepá chudokrevná bloncka, tam ty krvinky nikdy nedotlačím…a ejhle, povedlo se….trpělivost, trpělivost, trpělivost…
Ale všem doporučuji, nepokaňhat si půlku sezóny, je to hnus lapat po dechu, je to fuj ten stav „bez energie, s mega únavou“… prostě my běžkyně k tomu máme sklony, bacha holky na to 🙂 pamatuji si živě ten stav, kdy byl problém vstát z gauče, kdy chtěl člověk jen spát a nechtěl s nikým mluvit, nic jíst…jo tak teď chápu, proč teď tolik jím :))))
Ještě že se o mě ti lékaři tak skvěle starají, velké díky IKEMu a rakovnickému primářovi panu Kronichovi. Bez nich bych byla asi bledá a možná i chromá 🙂 každopádně dál budu brát maltofer, dál kyselinu listovou, kdybych tohle věděla loni….jj, zkušenosti jsou k nezaplacení a chybami se člověk učí, že jo 🙂
Nejnovější komentáře