První mistrovství, první dres s nápisem Czech Republic a první spánek na ultra…

Český tým při zahájení ME v rumunském Temešváru

Život je jako ultra, nečekaný a nepředvídatelný…

Forma před 24 hod byla úžasná, po pražském maratonu se mi běhalo luxuso, lehce a na pohodičku. Z žádného tréninku jsem neměla obavu, stejně jako z 24 hod. Mistrovství Evropy na 24 hod bylo moje třetí celodenní ultra. Start závodu byl v 10:00 místního času, bylo o hodinu více než u nás v ČR. Rozběhla jsem to na pocitovou pohodičku, v sobě immodium, na sobě repre kraťasy a tílko, na hlavě šátek, bez kterého nechodím ani tréninky. Tekl by mi pot do očí a rozmazaly by se mi oči. Naštěstí osvědčená řasenka vydržela i nadměrné polévání vodou, které probíhalo každé kolo (1,22km). Nejprve jsem se snažila pít z kelímků, ale to mi nikdy moc nešlo, měla jsem to všude a do pusy se toho moc nedostávalo. Skvělý support, především Tomáš Rusek, ale i Ondra Fejfar a Janička Brunnerová, mi podával lahvičky salomon naplněné ionťákem (předem jsem jim na papír napsala vše co je třeba i to, že mi musí nutit do jídla, což také díky bohu dělali). Mohla jsem tak pít nepřetržitě a jen měnit lahvičky.

ME na 24 hod naše občerstvovačka

ME na 24 hod naše občerstvovačka

Stejně to dělala Zsuzsanna Maráz, nádherná baba, které by její věk nikdo neuhodl a která byla loni 2. na Spartathlonu v ženách, s kterou jsme běhaly určitě šest hodin. Po 6hod jsme měly cca 64-66km a bylo to stále super.

První hodiny závodu, Maďarky byly taky blond a i dresy měly podobné :)

První hodiny závodu, Maďarky byly taky blond a i dresy měly podobné 🙂

Jen oproti osvědčené řasence  neozkoušená MP3troska polévání nepřežila, sakra, jako naštvala mi, mrcha 🙂 Ale nesmíte se nechat rozhodit sebemenším problémem, který se vždycky vyskytne, důležité je mít v záloze pás, dát do něj mobil a pustit hudbu z něj. Kdyby vás zajímalo,co poslouchám, tak převážně české songy a občas hodně oldies 🙂 můžu si u nich zpívat a hlavně, mám je spojené s místy doma, a to nakopává, když jste někde daleko, a každá energie se šikne. Stejně jako silný déšť a pár blesků, které přišly kolem 10. hodiny běhu, oblíkat jsem se odmítla, vždyť na tohle jsem se těšila. Pak přišel večer, mírné ochlazení a můj žaludek odcházel…ale přišla mi zpráva z domova, sledujeme tě, makej… to mi zase nakoplo, ale už to nebylo nejlepší, k tomu se přidaly nohy, skákla jsem nejdřív na kryomassage, pak na normo massage, v Číně mi to pomohlo, tady ne.

Deštíček byl čuper :)

Deštíček byl čuper 🙂

První masáž byla kryo :)

První masáž byla kryo 🙂

Po masážích bylo osm hodin do konce, zkusila jsem jít, ale hlava se blokla, nechtěla, chodit do kola? Dokázat, že to přes dvěstě km odejdu? Já nemám ráda chůzi 🙁 a přeci jediný, komu něco chci dokázat jsem já a teď nebyla prostě chuť :(. Rozhodla jsem se si lehnout, narovinu, neměla jsem výčitky, věděla jsem, že dělám pro sebe v danou chvíli to nejlepší. Jak říká J.Dušek „dělejme vše nejlépe, ne lépe…“. Najít volnýho fleka v Czech stanu byla trošku prekérka, stejně jako s volnými dekami. Ale něco se našlo, lehla jsem, nohy na židli, spánek, ale probouzely mi šílené křeče, když do mě někdo omylem drknul, probrala jsem se bolestí. Když mě prý viděl Pavel Marek, jak se klepu, vstal, dal mi jeho deku a šel na trať 🙂 poslední hodinu a půl jsem ještě odchodila, bylo vedro a navíc mi to i Tomáš Rusek doporučil, že to bude dobrý pro nohy. Pro nohy cokoli, že jo 🙂

happy před startem :)

happy před startem a naším stanem:)

Počasí bylo zrádné pro hodně běžců, Zsuzsanne naběhala podobně jak já, 160 km, Anne marie z Dánska, která měla cíl překonat dánský rekord na 24 hod, dala asi 121 km… ne vždy je posvícení, ne vždy se zadaří. ALE! Pro mě toto ME není prohra, každá zkušenost nás posouvá, posiluje, pokud se na ni správně díváme a chápeme, co se dělo, stalo…jen tak se můžeme poučit pro příště…

Rovnováha v životě, rodina a láska

Tak to je to, na co sem nejvíc dojela, teda doběhala. Závod jsem rozběhla dobře, boty byly super, o nich níže, support perfektní, ale ve chvíli zlomu,  kdy byl žaludek kaputo, nohy se přidaly, aby nebyly pozadu, massage nepomohly, jsem necítila takovou tu oporu, o kterou se můžete opřít, kdy jako nechcete někoho zklamat, někoho, kdo vám věří, koho milujete, ať je to partner, děti, kdo vás podporuje, koho máte teď za sebou, i když jen v představách…prostě někdo, kdo „jen“ je. To „jen“ není jen, ale znamená strašně moc. Protože bez „jen“ není rovnováha. Dělám, co miluji, bydlím v ráji, mám skvělé přátele, úžasný koníček, kterým je právě ultra, ale jedna proměnná v rovnováze „života“ teď chybí. Je jím láska. Nikoli láska k sobě, ale k partnerovi. Závod na pár kilásků dáte, maraton dáte, stovka taky se dá, ale 24hod, tam je jakákoli podpora a životní rovnováha ohromně důležitá, třeba ji nebudete zrovna potřebovat, závod sedne a super, ale může se stát, že dojde na zlom, můžete zažít v životě velké bolesti, můžete toho zvládat v životě hafo,  ale i tak ten pocit, že někdo tam pro vás „jen“ je, je silný pohon.

A proto to ultra tak miluji, je nepředvídatelné a zrcadlí nejen váš fyzický stav, ale i duševní. Protože tělo a duše jsou kámoši, nejsou oddělený, jsou propojený a když jeden trpí, odrazí se to do druhého… stejně jako stín od slunečníku, pod kterým teď ležím, stejně jako když máte nemocné ledviny, odrazí se to do tmavých kruhů pod očima…vše se zrcadlí… a tělo neoblafnem, neoblafnem ani srdce, ani ultra, natož život 🙂

Ultrák maďar Mihalík, kterého znám z Číny, kde vyhrál, odpadl, ale poslední hodiny běhal, mluvila jsem s ním po závodě a sdělil mi „přijela mi rodina, to mi nakoplo a já mohl běhat.“

můj první repre dres, na něj budu vždycky pyšná :)

můj první repre dres, na něj budu vždycky hrdá 🙂

Humor? Tak ten teda sakra byl 🙂

Co bylo však super, že humor byl a bylo ho hafo. Už po cestě busem z Prahy, který nám zporstředkovala společnost Regio Jet jsme se smáli, a to i ve chvíli, kde autobus ztratil po cestě šroubky a my měli trošku postaveníčko na D1. Ale především většina z nás tvořila opravdu jeden team, český tým, který spolu chodil na snídaně, obědy, kafíčka o volnu, večeře… každý jsme individuál, každý jsme trošku extrémní, ale každý jinak, takže někdo může být po svém normální a druhý u toho brečí smíchy, a když si vemete značný tým lidí, tak je pořád se čemu smát, a kdyby nebylo,  Radek vždycky něco zahlásí 🙂

Stejně tak to bylo i na trati, pořád jsem se něčemu vnitřně smála. Když jsem supportu sdělovala, hele běhá tady nějaká „Alena Rajda“ strašně jsem se smála. Stejně tak jsem se večer ptala,“nemám rozmazaný oči“? 🙂 prostě musíte se bavit, buď se zabavíte sami, nebo se budete smát tomu, co vidíte kolem, ale vidět třeba někoho blijícího zas tak k smíchu nejni 🙂 to už je lepší smát se těm jménům 🙂

Czech team na ME - jeden tým, mega srandiček :)

Czech team na ME – jeden tým, mega srandiček 🙂 photo by T.Rusek 🙂

Ultra není indivudální sport!

Toto zmínili všichni tři ostatní sportovci pozvaní na besedu „The mindset of high performers“, kterého jsem se účastnila také. Mají obrovskou podporu, zdravotníky, supporty, … a hodně často mají rodiny, děti. Ale opravdu pro ně je tým, který za nimi stojí, velikou podporou. Loni jsem byla na MS v Belfastu jako support a klaním se přede všemi, kteří toto absolvují pravidelně. Je to řehole. Čímž velice smekám před naším úžasným support teamem! Plnily naše přání, smáli se, motivovali nás, byli 24 hodin pro nás. Věnovat někomu čas je to nejcennější, co můžeme dát! VŠEM PATŘÍ OBROVSKÉ DÍKY!

přednáška "The mindset of high performers"

přednáška „The mindset of high performers“

Náš support team :) T.Rusek fotografem, ale jinak součást support týmu :)

Náš support team 🙂 T.Rusek fotografem, ale jinak součást support teamu 🙂

A co dál? Teď přijde na řadu ten sen s velkým „S“ !

Jak jsem psala na fcb: „Být to závod na 12hod bude to velká sranda, cca 123km a pohoda, být to závod na 100km 9:24:21 taky dobrý čas, závod na 24hod 159,2km, na pitchu, teda blbý..“ 🙂 po závodě jsem volala mamce a trenérovi, „tvl já tohle asi běhat nechci, to bolí, asi mi to víc bere než dává…!“ je přesně týden po závodě… a já nevím. Nevím, jestli all day run je nyní to pravé… to ukáže čas, dávám sobě, svému tělu i dušičce čas, ať sami řeknou, mozkem to řešit nebudu, ten ničemu nepomůže. A jestli se objevím na Kladně jako běžec? Uvidíme 🙂 Ale jedno vím jistě, můj největší sen se blíží! A já udělám vše proto, abych na něj byla perfektně připravená, abych podala co nejlepší výkon a co nejdéle si těch 246km užívala. Se Zsuzsanne jsme se loučily se slovy: „see you in Spartathlon ♥“

se Zsuzsanne se potkáme za pár týdnů, Spsrtathlon 2018

To je kočka, coooo? 🙂 Se Zsuzsanne se potkáme za pár týdnů, Spsrtathlon 2018 se blíží, jupiiii !!!

Odkaz na garmin

https://connect.garmin.com/modern/activity/2732854668

Zranění + odřeniny

ŽÁDNÝ! 🙂 dva puchýře, prsa nejsou odřená, nohy drží, humor taky 🙂

Botičky

Mizuna WAVE RIDER 21+ Hoka Gaviota

Oblečení

repre, kompresky Compressport, podprda Mizuno, kalhotky Victoria Secret

Hodinky

Garminky Fénix 3

Jídlo a pití

Ionťák, pivko nealko, vincentka, litry H20 na hlavu, teplý bylinkový tea

Banán, pomrdanče, suchý špagety k obědu, oříšky

Doplňování minerálů navíc v tabletkách

Co říct závěrem?

dav

my loves 😀