24.3.2018: 100 km Mistrovství republiky v Plzni, 1,5 km okruh, 66 kol a kousek

Plzeň jsem měla vždycky ráda a těšila se i na MČR na 100 km. Šla jsem do toho i přes značné problémy, které napáchala moje krev, respektive spíš nedostatek želízka a tím i krvinek, no více o tomto zde.

Tempo rozběh na 4:40, ale na 50.km to bylo na hov.. 🙂

Rozběhnuto na 4:40 podle domluv s trenérem. Tempo dodrženo cca do 33.km, maraton byl v čase 3:21:11, což odpovídá tempu 4:46. Kdo by chtěl, tak počítala jsem zde: https://behejsrdcem.com/kalkulacka/  Kolem 50.kiláčku přijel trenér Pavel Novák, zahlídla jsem ho a jen řekla „tvl, dneska to je na h…., bolí mě nohy, svaly…“ a běžela dál. To jsem najednou viděla, že Radek Brunner neběží ale jde, to mi shocklo a říkala sem si „a sakra“, ten jeho zlom 7 hod sem mu přála. Nicméně já jsem se rozhodla přezout, saucony, ve kterých jsem běžela svoji první stovku ve Winschotenu za 8:09:45 více o ni tu: První stovka ve Winschotenu, teď ale tyto shoe nebyly správný tah. Byl to skoro mat. Neběhala jsem v nich poslední dobou moc často a pálili mě plosky a stehna bolela. Takže jsem svému skvělému support teamu řekla jen „příští kolo přezouváme“.

Začátky jsou legranda 🙂

Přezuto jak na Formuli 1

Za 1,5 km jsem přilítla, dřepla na připravenou židli, sdělila jen „boty sundavejte zavázané“, nazuli mi Mizuno Hitogami, zavázali tkaničky a já letěla dál. Přezutí jako v depu na Formuli 1, Zdeněk Kučera je prostě nejlepší support a osvědčil se po několikáté.

Přezuto Mizunky Hitogami

Pohodlíčko jako sviňa, bačkůrky, i když závodní. Ale nohy lepší, a o to jde především. Tempo bylo od 50. do 70. km kolem 5:00 min/km až 5:06 min/km. Pak plus mínus 5:20. Prodlužovala jsem časy na občerstvovačkách, vybrat ten nejlepší kousek pomeranče byla potřeba 🙂 Jinak ještě k číslům, celkový čas 8:32:00, 3. žena v cíli a nevyčíslitelné pocity za boj, za to, že jsem nevzdala. Protože si nedovedete představit, jak lákavé je to vzdát. Když jsem viděla kamarády běžce, jak tam stojí, že to vzdali, ať z jakýchkoli důvodů, říkala jsem si, já taky chci, ale to chtěla mrcha hlava, která cítila bolest, moje vnitřní já je bojovné a něco vydrží. A vydrželo haha 🙂

"Běháme pro radost - a po bolesti je radost vždy větší...." Tomáš Rusek

„Běháme pro radost – a po bolesti je radost vždy větší….“ Tomáš Rusek

Jídlo a pití?

Pití jsem vychytala dobře, lahvičky salomon mi supporťáčci plnili ionťákem, pivkem, vincentkou, co jsem si řekla. Takže jsem nebyla zlitá od kelímků a cucala pití celý 1,5 km, pak jsme lahvičku odhodila zase na doplnění. Zobala jsem tablety – povolené samozřejmě. BCAA a něco na křeče, na které netrpím, ale tak kdyby náhodou 🙂 nejtěžší otevřít s umělými nehty ten sáček, zuby, ještě že je mám. A k jídlu? Ovoce, nejlépe se mi osvědčily pomeranče, pak banán a měla jsem asi dva gely, možná tři, teď bych lhala.

Občerstvovačka pro všechny

Příprava?

Příprava byla velmi omezená díky té absenci krvinek, ale makala jsem i tak ale když se dívám teď na tréninkový deník, tak měsíc před stovkou jsem kilák pod pět nedala, 3 týdny před už jsem měla tempo i 4:53, 2 týdny před sem poslala Pečky desítku po 4:13, tréninky byly ale pořád kolem 4:50, týden před jsem se dostala i v tréninku na 4:30 až 4:35 při rychlých trénincích, no a poslední týden na závod byl už odpočinkový, ale zrychlila jsem lehce… já totiž fakt chtěla, i když mi trenér upozorňoval, že nebudu ještě po anémii stopro připravená. Kilometráže byly 100 až 130 km týdně.

Jak jsem psala o bolestech ve svalech, nohy, apod, tak to byl vliv i anémky, prostě pro tělo to byla nálož. Takže i když mám číselně zhoršení o 23 minut, což je cca 13 sec na km. Ve Winschotenu nebylo zpomalení a hlavně, byla motivace, Spartathlon.

Zdeněk Kučera, support no.1 :)

Zdeněk Kučera, support no.1 🙂

Ale vrátím se k Radkovi, četla jsem jeho vyjádření o jeho stovce v Plzni a napsal moc hezkou větu, teda dvě: „Držím zásadu, že závod nevzdám. Neumím a nechci běhat jen takticky a na umístění, běhám naplno a srdcem.“ A o tom ultra je, o srdci, nadšení, proto jsem šla do stovky, i když jsem věděla, že asi nejsem stopro ready, ale já chtěla fakt moc, a o tom to je, chtít a bojovat!

Hlava dávala info, že bolí, hlavně nepovolit 🙂

Co bylo „nefér“? Dřívější vyhlášení

Sladěná, namalovaná, s náušnicemi, na tom si zakládám, běhá za ženy a chci taky vypadat jako žena, ne jako strhaná žena, ale jako upravená žena, i když po x hodinách běhu může být realita jiná, ale prostě se snažím. Takže se sprchuji a najednou Ondry tatínek přiběhl, že je vyhlášení, takže ledabyle osušit, mokrá se soukat do ¾ kalhot je dřina, triko bez podprdy, bundu zapnout, letím na stupně vítězů, po cestě si sundávám culík ještě ze závodu, lezu na bednu, Dan Orálek se ještě humorně ptá, jestli mi může vyfotit. Jasně že může, i když mám malé náušnice sakra…

Foto by Dan Orálek vyhlášení vítězů 🙂

no prostě někdy vše podle našich představ, ale je potřeba brát to s humorem 🙂 příště si vemu náušnice jako kráva a přibalím i více krvinek 🙂

Záznam Garminek: https://connect.garmin.com/modern/activity/2576378034

Článek o stovce na sport.cz: Museli jí zavazovat boty a otevírat pití. Do latě se dávala rezavými hřebíky.

Ha, mám i velké náušnice :)

Ha, mám i velké náušnice 🙂