Kladno – KAPACITA NAPLNĚNA… to je tak, když necháváte věci na poslední chvíli a neřešíte věci moc předem. Ale to jsem celá já. „Prostě poběžíme“, řekla jsem i tak Ondrovi s jistotou. To jsem také celá já, když si něco usmyslím, jdu za tím a udělám vše proto, abych dosáhla cíle.

Podobné to bylo i na Kladně. Tušíte správně, že jsme se na startovku oba dostali, a ještě s milým uvítáním úžasných pořadatelů. Kladno, mé rodiště a téměř 30 let i bydliště. „Kde jinde bych měla běžet 24 hodinovku, než „doma“?“. Tuto otázku jsem pokládala všem a ani jsem na ni nečekala odpověď, já si byla jistá, byla jsem si jistá, že mi pomůže město, energie z místa, které znám a také má vnitřní energie. Na energie hodně věřím a vím, že fungují.

Dobrá nálada před startem & luxusní čísla 🙂

Běhat 24 hodin na 1 km okruhu? Potěš 🙂

Loni jsem o těchto ultra „bláznech“ hovořila jako o bláznech, možná jsem použila výraz „magoři“. Ono vezměte si to, prostě běháte, prvních pár kilometrů poznáváte kudy běháte, já vzpomínala, kudy jsem běhávala a jezdila na bruslích, ale co pak? Co zbylých 23 hodin? Nic. V hlavě máte prázdno a prostě běžíte. Jak snadné, že? A jak toho docílit? Vnitřním stavem mysli. Když běžím, soustředím se jen na sebe, udělám si kolem sebe bublinu, běžím ve vakuu a běžím, dokud mohu. Na rovinu přiznávám, že nejlépe se mi běží samotné, samozřejmě když už nemůžete, jako já ke konci, pomoc je příjemná. I když stejně nevnímáte, co vám druhý sděluje, to už vám mozek vypíná, i když byste ho chtěli zapnout. Po 24 hodinovce prý máte pár dnů trošku nižší IQ…. No, jak řekl můj trenér, já vím, že nejsi normální, jinak bys toto nemohla běhat…. Nemohla, ale běhám a on mi beztak pomáhá ke skvělým výsledkům.

Pomáhá mi perfektní přípravou, která není snadná, ale jak mi říkají i u nás na vesnici „těžce na cvičišti, lehce na bojišti“. A opravdu, u nás rovinu nehledejte, tréninky mám v kopcích, lesích a občas si říkám, mám já tohle zapotřebí“ a víte co? Mám. Protože to není jen o tréninku, ale také o stravě (o té hodně), o odpočinku a spánku a hlavně, nabíjení energií a dělání věci, které milujete a žití tak, abyste se netrápili tím, čím nemusíte. Tak a toto je recept na ultra, tréninky, papání, regenerace , hlava „cajk“ a energie 🙂 snadné, že?

Zde to bylo vše ještě snadné
Zdroj: 24 & 48 h Self-Transcendence Race Kladno

No ale beztak mi na 24 hod došlo, že …

Došlo mi, že 12 hod není polovina dne. Běžet 12hod můžete svižně, tempíčko, odsípá to a moc nemusíte jíst. Dáte premiéru a dáte nový český rekord 127,6km. 24 hod je opravdu celý den, který dělíte na několik částí. Maraton? Hm, dobrý, necelé čtyři hoďky, 100km? Deset hodin… tak schválně, kolik bude na půlnoc. „A bude také ohňostroj?“ Ptám se s úsměvem support teamu. A vbíhám do druhé poloviny. Pavel (trenér) řekl, první osmička na pohodu, v druhé jim ukažte, co ve vás je… „tak určitěěěě“. Spousta běžců chodí, nebo uléhá ke spánku. Spánek? Ani mi to nenapadlo, nepřipouštím si, že by se mi mělo chtít spát, prostě běžím. Ale třeba ve 4 ráno, to už bych mohla zkusit přejít do chůze, vždyť náskok mám značný. 16km na Janičku a 26km na Markétu. A tak kroužím dál, občas potkám mého Ondru, také běhá a nelehá ani nechodí. A svítá… nikoli mně, mně už do konce nesvitne, leda naděje, že bude konec, ale sluníčko ukazuje tvář a já běhám s vnitřním klidem a úžasným pocitem, že tohle jsem tu už zažila… svítání na Sletišti, nabíjím se energií a běžím dál, i když bych mohla jít, řekla jsem si, že můžu, ale nechci, dám to. Prostě to dám. Nohy zatím v pohodě i tělo, nic nebolí, až na žaludek…teda spíš tenké střevo, to se rozhodlo, že budu mít osobní bar na toitoi. Snad každou hodinku letím a musím s kelímky, protože vyčůrat by se nešlo. Beru kelímek a sděluji, „ tak zase letím :)“

Krom kelímků? Vše, co šlo, ale ono to moc do žaludku nešlo

V kelímkách ionty, birell a můj drink, jo a černý čaj v noci na zahřátí. Občas byl spíš na spálení jazyka :). Na sebe jsem lila vodu a do sebe házela, co nejvíc jídla šlo. Akorát, že ono toho moc nešlo. Žaludek nechtěl jíst, ale věděla jsem, že musí, den je dlouhý a prostě musí tam něco natlačit, tu tři těstovinky, tady zase kousek hrozna, meloun, svoje čoko cookiesky…ale poslední dvě hodiny jsem dala jen černý čaj a jeden enervitene. Jinak jsem se snažila zobat, třeba i trochu kaše, kousek buchty, sushi, ale něco, aby se nedostal nevítaný host, hlad.

Když dochází síly 🙂
Zdroj: 24 & 48 h Self-Transcendence Race Kladno

Vlajku do ruky, 200.km…

Je ráno, kolem deváté, support team se rozšířil, na podporu přijeli opět běžci z MK Kladno, mnozí se probudili a já stále kroužím. Už moc nemluvím, ještě tři hodiny… po chvíli se v hospodě objeví fanoušci, byli tu i včera, slíbili, že přijdou, přišli… jakýkoli impuls pomáhá, i když vypadáte, že nevnímáte… „Kačí, jsi bílá, jsi v pořádku?“ Jasně, že jsem a letím dál. Ježiš, dyť běžím 22 hod, jasně že nejsem v pořádku, ale proč na to myslet, sem ready a konec. Ale tlačí mi levá bota, víc a víc a do toho mi už dvě hodiny sbíhá Markéta, která se po ránu rozběhala. Teda sbíhá, měla jsme náskok 30 km. Všichni mi uklidňují, že mi nepředběhne, ve mně je stále respekt, velký respekt. Nic není jiné jisté, ale já budu bojovat, prostě budu, nesednu si. Ale ta bota…“Povolte mi botu…“ prosím support, „au…“ kvičím, to bolelo, sakra… 1,5 hod do konce, nemůžu se odrazit, noha bolí… Vlajka do ruky, 200 km…ale už ji beru s hrdostí jako chodec a jdu dál… sice je to nabíjející toto držet v ruce, ale prostě běžet nejde, ale vnitřně mi dochází, „já to vyhraji, já budu mistryně“. Vnitřní pocit štěstí nahrazuje postupně bolest a vyčerpání a do posledního kola dostaneme sáček s číslem, který se pak po zaznění gongu nechá ležet… všichni jsou na trati, konečné kolečko je asi nejkrásnější, sice ho o 80 metr nedokončím, 202, 92 km….ale slyším signál..pokládám sáček a  v tom vidím Zdeňka, jak přichází a dojatý mi objímá… nevím, kdo je dojatý víc, kamarádi gratulují, jdu k našemu support teamu a těším se na Ondru. Ten pocit vítězství, ten pocit, že jsme oba mistři, to je něco dokonalého, to že jsme se míjeli na trati, to je totiž další nabíječka…

Ultra sbližuje <3 Kašparová & Velička

Nám to opět vyšlo…

„Kačí, já tě tu vyfotím“, po cestě ještě fotka u tabule s výsledky a už nám všichni gratulují „tys to dokázala“, „běžela jsi krásně“, ale už vidím Ondru a je mi všechno jedno. Objímáme se a oba to víme, nám to opět vyšlo… (po závodu ve Stromovce a MČR v ultratrailu). Po chvíli jdeme do sprchy, sundat boty a jde se… no tak levé chodidlo natéká… hodně natéká, později dostanu i kýbl s vodou, ale na vyhlášení jdu po svých

Uvítání doma, pusinky a od tatínka berle 🙂 no bude se hodit, spát, jíst, spát, odpočívat a druhý den už klusáme…

Otok po pár dnech zmizel, tělo to zvládlo, sice vyžadovalo pár dnů větší příjem potravy, v noci se potilo, což je prý správně a já zase trénuji pod vedením toho nejlepší Pavla Nováka a vedle mého Ondráška. A co je další přínos? Tímto závodem jsem se kvalifikovala do české reprezentace a za dva roky MS v Rakousku 🙂

Články Kladno 24 hodin:

Z toho padá čelist. Kašparová s Veličkou zvládli za 24 hodin přes 400 kilometrů! 

Mistry ČR v běhu na 24 hodin se stali Velička a Kašparová

Garmin

 

Mějte se a víte co? Ultra sbližuje, ultra, to je … to musíte zažít <3

Mistři ČR na 24 hodin
Zdroj: 24 & 48 h Self-Transcendence Race Kladno