Jak začít, jak si na vše vzpomenout a nic neopomenout… „…tento lahký úsmev nic už len tak nekzrivi…Svou vlídnou lásku, dej nám, Ó pane náš…“ naladit se na půl krásného dne v rakouských Alpách, vyvolat v sobě ty neskutečné emoce, třeba tím, když se člověk po 8 hodinách díval kolem a do uší mu hrály pomalé písničky, které v sobě však měly neskutečný náboj.

Dárek, Spartathlon & Irdning

Večer o narozeniny jsem se rozhodla, že si dám dárek, dárek, který bude jen můj a který si užiju. Jednak jsem poslala startovné na Spartathlon a jednak jsem si na „DUV“ vybírala závod na 12 hod. Hledala jsem závody po Evropě, ideálně ještě v červnu a aby to nebyly kopce. Ejhle, Rakousko, podívala jsem se, kolik hodin to je z domova, závod měl stříbrnou placku od IAU, ok, beru, platím a dál nic nevím. Na přípravu jsme měli s Pavlem Novákem (trenér, ten nejlepší) necelé tři týdny, kdy třetí týden byl již samotný závod. A měla jsem jasný cíl, překonat samu sebe.

Běhat srdcem je nejvíc 🙂

Tréninky

Týden, kdy jsem si koupila „dárek“ byl první více běžecký od ME na 24 hod. Začínala jsem zase více běhat a týdenní objem byl 110 km. Týden, kdy jsme s Pavlem věděli, že už se připravujeme na 12 hod jsem měla objem 120 km. V tréninku byly 2 rychlé tréninky pod 4:20 min/km a jinak klusíky v tempu 4:48 až 4:58 min/km. Jeden nejmenovaný na mě na Stravě rýpal, že klušu příliš rychle, že jiní klušou pomaleji. Jenže mně se takhle kluše u nás v kopečkách opravdu hezky, užívám si to a nejsem „jiní“. Každý jsme indiviuál a řídit se většinou, tak budeme běhat jak stádo.  Věřím, že klusat po 5:30 tak 12hod takto neuťapkám. Týden před 12hod jsem měla už jen 90 km a taky více spánku, 63 hod za týden. Spánek je pro mě největší a nejlepší regenerací. Poslední červnový týden byl už tak hodně pohodový, poslední rychlý trénink, a pak se jen ladit…

Večer před závodem a startovní číslo 611

Ladím

Poslední týden jsem ladila tak, že jsem každý večer chodila kolem vesnice na procházky, sama. Srovnávala jsem si hlavu, pozorovala západ sluníčka, kochala se místem, kde bydlím, protože to tady miluji čím dál víc… Při poslední procházce před odjezdem jsem šla za bráchou na hřbitov, chodím tam před každým důležitým závodem, nebo když je mi ouvej, chodím si tam pro energii a chodím se tam srovnávat, srovnávat priority, uvědomovat si, že fyzická bolest je mnohem menší jak psychická… Ten večer jsem si volala  při procházce s trenérem.. „hele, víš co, při 24 hod jsem na 12 hod úplně v pohodě, tak já si řeknu, že poběžím 16 hod a doběhnu čiloučká….“ „jo a nebo si řekni počet km…“ „a pak zastavím,jo?“ „No třeba…“ „Ok, tak třeba 130,jo?“ „… a Kačí, bude to stejně bolet…“

Nakonec to ani nebolelo 🙂

Tajemství

Mám sny, o kterých se všeobecně ví, mám ale sny, o kterých mlčím, které si prožívám uvnitř a ví o nich jen jeden člověk, nebo pět jako v případě Irdningu. Blízkým běžcům jsem se vymlouvala, že nemohu běžet kopcovitý závod týden před 12 hod protože „něco“. Kamarádům jsem neřekla ani, že někam jedu, ale jsou zvyklí, že pak jen vidí fotku na fcb a řeknou si „už zase někde trajdá“. Dokonce jsem dávala soukromě i aktivitu na garmin a Stravě v Irdningu den před závodem, kdy jsem měla klus a rovinky 🙂

Tady jsou všechna slova zbytečná… tohle je RÁÁÁJ 🙂

Hallstatt, tvl pecka

Závod byl v So posledního června, já s Markétkou, která je nejen úžasný člověk, ale i má kamarádka a výborný support, jsme odjely ve Čt do Rakous. Nevěděly jsme kam, ale jely jsme na jih, na Linz a po cestě se rozhodneme, kam sjedeme. Hallstatt, pořád jsem viděla ty obrázky a přála si jet tam. Nakonec to bylo snadné, jinde volné ubytování ani nebylo. Den strávený u jezera Hallstatt byl i přes nečekané bloudění boží. „Kdo nebyl v Hallstattu, o hodně přišel.“ Doplňovala jsem citoslovce „juuu a jééé“ normální větou. Daly jsme výklus, večeře, vínko a dlouho spát. Noc před před závodem je nejdůležitější. Splněno. Ráno Irdning. „Kačí, víš něco, kde tam spát?“ Nemám zdání, odpověděla jsem, něco najdeme, ne, dodala jsem. Pořád jsme měly s sebou spacáky, kdyby nejhůř. Nakonec jsme sehnaly ubytko přímo v městečku Irdning, 10 min chůzí od startu.

Klus kolem jezera Hallstatt byl boží <3

Irdnind

Irdning, oblast Schladming-Dachstein, prostě Alpy. Překvapení, kdo mohl tušit, že budu běhat mezi horami a dělat juu a jééé a kochat se. Prostě boží. Teď zpětně koukám na Garmin, 650 m n.m. Dýchalo se nádherně. Číslo jsem si vyzvedla už v pátek. A už jsem cítila, jak jsem nervózní. Číslo „611“, já číslová, pověrčivá a dostanu přesně čísla, která potřebuji. Znamení, znamení, vidět jen dobrý, špatný přehlížet. Den před závodem přestávám komunikovat, šetřím slova, překvapivé, ale pravdivé. Skočily jsme ještě na kafíčko a dortíček se šlehačkou a večer na vínko.

Předzávodní dortíček, samo se šlehačkou

V sedm večer startovalo mistrovství Rakouska na 24 hod a také štafety na 24 hod. Bohužel jim v noci dosti pršelo. Jinak jsem tak zjisitla, že za rok tu pběžíme MS na 24 hod 🙂

Vidět při běhu toto bylo božánkový

Bolístky

Před závodem mi táhla lýtka, pravé více jak levé, ale bylo to svalové, takže dobrý. Masírovala jsem, válela nohy na válci a každé ráno dávala klasicky jógu. Ale nohy byly před závodem těžké, já nervózní, prý se tomu říká forma. Hmm, dobrý, ekzém pod okem. Noc na závod jsem spala asi 4 hod, nervozitka je mrška, vstávačka v půl 6, start byl v sedm. Super, ekzém pod druhým okem, tak to je stresový a asi by bylo lepší se nezpotit. Ekzém po závodu už téměř nebyl, bolístky rovněž ne.

3,5 hod za mnou, více přede mnou (zdroj: 24H Lauf)

Oblečení & botičky? Fialové přece

Oblečení Mizuno i botky jsem vybrala den před odjezdem, jelikož přišel balíček do fialova, budeme ladit do fialova 🙂 Botičky Mizuno Wave Knit R1 jsem vzala na jedne trénink, měly naběháno 19 km a odřízeno 9 hodin. Byly pohodlné, ladily k oblečení, rozhodnutí padlo rychle. Měla jsem ještě druhé, záložní, ale jelikož byl čip na botu, věděla jsem, že přezouvat nebudu. A nakonec to nebyla ani potřeba, žádný puchýř, odřeninka, bolavé plosky, vůbec nic i lak na nehtech vydržel. Poprvé jsem nebyla sedřená ani od podprsenky, což je super, už takhle mám dost památečních jizev na jiná ultra a ani jsem nebyla sedřená na zádech od kraťas. Neskutečné, ale pravdivé 🙂

Výbava do fialova, Mizuno

Okruh

Trasa měřila 1,0708 km. Kde je občerstvovačka jsem zjistila před startem, kdo běží jsem viděla na startu, ale neřešila jsem ženský ani chlapy. Věděla jsem, že běžíme přes kruháč, viděla jsem běžce na 24 hod, jak jsou už ráno na šlupky, no a mohla vyrazit za nimi. Trasa byla podle mě naprosto dokonalá. Zatáček pár bylo, ale víc než pár bylo fanoušků, kteří byly bez 100 metrů všude. Rakušané tam kempovali, pouštěli na hlas muziku, grilovali, opalovali se, oni si to prostě a jednoduše užívali. A asi mě nakazili. Štafetu totiž běhali, jak chtěli a uběhli, kolik chtěli. Trasa byla asfalt a asi na 60 metrech zpevněná cesta. A signál hodinek se neztrácel a měřil téměř přesně.

Trasa Irdning 24h Lauf (zdroj: 24h Lauf)

Takže teď ty „dvě věci“, 130km a bude to bolet

7:00… start. Hlavně pomalu, pomalu, Kašparová, pořád jsem si opakovala, nesmíš přepálit, nesmíš. Markétka mi hlásila ze začátku každé kolo, po půl hodině jsem se přestala hlídat, tělo vědělo, nohy přijaly rychlost a běhala jsem kola i na vteřinu přesně. Dobrý bylo, když mi Makrétka pochválila za pomalé kolo, netušila, že jsem pila na občerstvovačce nebo jedla 🙂 To jsem se vždycky smála. A já se smála snad celou dobu, pořád bylo něco. Jednak vidět tu nádhernou přírodu, to kolem, to byl ráj sám o sobě, jednak čerpat energii od těch lidí. Ti byli tak neskuteční, že čas strašně rychle utíkal. Měla jsem v hlavě nastaveno, že po 6. hodině si za odměnu vezmu MP3, kde jsem měla stažené písničky, které poslouchám doma, a i pár nových. Pomalejších, a právě ty mi tak nakoply. Krizička byla kolem 5. hodiny, kdy jsem měla méně za sebou a více před sebou. Ale řekla jsem hlavě, že i kdybych tady měla chcípnout, že to dám. Pochopila. Navíc po 3. hodině jsem se zbavila strachu, strachu, že to třeba nedám. Byla to samo diskuse na trati, kdy jsem si řekla „teď je teď“, nečekej na bolest, neřeš, co bude 8. nebo 11. hodinu, užij si to, běhej, ale neboj se. Tahle jednosměrná komunikace byla ohromně osvobozující. Spadlo to ze mě a já opravdu nečekala. S MP3 jsem vydržela více jak tři hodinky. Pak jsem viděla na tabuli čas do konce 2:58, odhodila jsem sluchátka a začala se těšit na konec. Tušila jsem, že se překonám a rekord dám. Ale já dokud to není úplně jistý, pořád tam je něco jako „holka, makej“. „Markét, dvě hodiny před koncem mi řekni počet km, prosím.“ Křičela jsem na support. Jasně, Garminy jsem měla, ale nebyla jsem si jistá počtem km a tabule tam byla tak malá, že stavět by bylo na pár minut. Po 10 hod jsem měla asi 112,5km. „Budu makat co nejvíc ještě hodinu, pak uvidíme. Ale teď už mi dávej cokoli, i ten gel tam pošlu.“

Dokud to nemám jisté, makám 🙂

Tempo, kadence, délka kroku

Dle pokynů Pavla jsem měla rozbíhat na 5:10-25 ale na poho pocit, aby mi nepřišlo, že běžím. 10 kiláčků jsem držela do 5:10, pak jsme malinko zrychlila, tempo bylo stabilní asi do 90. km, občas byl kilák za pět, občas nad pět, ale nebyly výkyvy. Kiláčky nad 100 km byly cca od 5:14-33, když jsem jedla, tak i 5:40. Poslední byl výjimka za 5:07.

Kadence byla i s prochajdou a stáním 176krm, délka kroku 1,05 m. CO jsme koukala na statistiky, tak jsme postupně zkracovala krok a zvyšovala kadenci, poslendí kiláčky jsem ťapkala s kadencí 186 a délkou kroku do metru.

Tepák jsem neměla, v té době jsem měla Garmin 3, které mi naměřily průměrku 137, ale moc bych tomu nevěřila 🙂

Teď jsem si vzpomněla po asi 6 hod na větu Markét: „ještě nezrychluj, ještě je brzo“. To mi dostalo, na ultra se ke konci nezrychluje, ale přežívá, hihi.

Nealko a citrón

Bez pivka ani ránu, to mi pomáhá a dávám si ho za odměnu pravidelně během závodu 1x za 1,5 až 2 hodinky. Jinak pravidelně piju ionťák a můj jeden speciál drink, co vypadá jak mlíko. Nechávám si to dávat do salomon lahviček a beru je s sebou na kolo nebo dvě, z kelímků dávám jen pivko a už to je na hraně, abych se nepolila, protože nestavím. Takže nealko, ionťák, 1x vincentka, mlíko, ke konci colu a asi 2x čaj s cukrem, ne s rumem. Vodu jsem lila párkrát na sebe, když se oteplilo, nešlo jinak, i jsem si půjčovala soukromou houbičku od Rakušáků se slovy „entschuldigung“. K jídlu jsem měla klasicky ovoce. I když jsem neměla hlad, občas jsem do něčeho kousla, banán, pomeranč, meloun… citron. Omylem, to byla jediná chvilka, kdy jsem se opravdu šklebila. Kdo mohl tušit, že ho dají k pomeranči. A ke konci gel, ale necítila jsem zlepšení ani zhoršení, težko soudit, zda pomohl.

Nejužší část trati v Irdningu (Zdroj: 24h Lauf)

Takže 130 km a procházka

Ještě 16 kol… ještě 10… jo, příští kolo končím. „Cože?“ divila se Markétka.. měla jsem hlavu naprogramovanou makat na 130 km. „Tak dobrý, dej mi prosím pivko a pojď se mnou, pojď si to taky užít, zasloužíš si to…“ A tak jsme šly, jedno celé kolo, vysmáté, Rakušané jakoby pochopili, nebyli překvapení, ale stále se smáli a já také, na tohle kolo budu vždycky vzpomínat. Zpomalila jsem, abych si to užila, to okolí, ty lidi, Alpy, abych nasála naplno atmosféru nejkrásnějšího závodu. A když jsme došly k našemu zázemí řikám, víš co, tak jo, dej mi vlajku, já ještě poběžím. Nohy byly jako nové a běželo se tak parádně, že když jsem měla 132 km a kilák za 5:17 řekla jsem si, že prostě dám 133 km, že to je hezčí číslo… tady to bylo snadné, poslední kilák 5:07, konec.

Nejvíc co můžete druhému dát je čas a když mu ho dáte 5 dnů a 100 % celých 12 hodin, máte jasno, toto je opravdový přítel 🙂

Slzy štěstí & nejkrásnější dárek

Najednou stojíte, máte to, dokázali jste to. Stojíte, čekáte, až vám doměří trasu, kolem chodí, gratulují, vy jim děkujete „danke“ a občas někomu usosnete pivko, ale v hlavě máte jediné „dokázala jsi to“ a uvnitř sebe jen neskutečně nádherný nepopsatelný pocit, za kterým jsou hodiny dřiny, odhodlání jet daleko na závod a vytrvalostm zvládnout stresík a hlavičku a taky nožičky. Ale to, že vám tečou slzy dojetím, je stejně lepší než když tečou bolestí. A najednou víte, že jste si dali tne nejkrásnější dárek, překonali jste sami sebe, a to posouvá.

Obrovské štěstí a vnitřní klid

Bin ich aus Sugar???

Před vyhlášením se ochladilo, pila jsem nealko, neměla jsem hlad, nebylo mi špatně, ani zima. Když je člověk šťastný, moc toho nepotřebuje, stačí, že jen je. Jeden muž mi tak německy povídal, ať se obléknu a že mi půjčí bundu, odpověděl jsem obratem „Bin ich aus Sugar oder?“ Pochopil, víc se neptal. Po vyhlášení, kde jsem dostala slovo, jsem řekla několik německých vět, především to, že děkuji za úžasný závod a neskutečnou podporu fanoušků. Opravdu, lepší závod jsem nezažila, a to jak do podpory, tak do užitku z běhu. A pak jsme šli jen na sklenku a jídlo a spát.

Irdning, vyhlášení vítězů na 12 hod

Pravda, vstávala jsem od stolu pomalinku a v noci mi bolelo pravé koleno, kdy jsem se budila bolestí. Tak jsem ledovala nohy i v noci a znovu ráno, protahovala, znovu válela na válci, sbalily jsme a mohla jsem odřídit cestu domů. Jen jsem povolila pravou botu, na které jsem měla čip, ale jinak bylo tělo jako nový a lýtka? Nic, paráda, jako nová.

Pozávodní sklenička, nj, trošku jsem se přismahla 🙂

Počasí

Vypršelo se v noci, nám pršelo tak půl hodinky a jen na polovině trati. Jinak krásně, dopoledne kolem 20 stupňů, odpoledne tepleji, to jsem polévala, cítila jsem už teplo od hlavy a věděla, že to musím zastavit. Tak jsem chvilku běhala za vodnici. Ale lepší počasí si nešlo ani přát.

Pocity, pokora a vnitřní klid

Do obou rozhovorů i na fcb jsem sdělovala to, že jsem do závodu šla s pokorou a odešla ještě s větší z něj. A také s obrovským pocitem svobody. Vnitřní štěstí je tak nádherný pocit, který vás nabíjí a nemusí být jen z běhání. Krom toho se v Rakousku „něco“ stalo. Nedokáži popsat co, ale je již týden po závodě, já jsem jak nová, běhá to, tělíčko funguje perfektně, jen jsem byla poslední dny více sama se sebou, dokonce dobrovolně uklízím, některé věci vidím jasněji a vnitřně jsem klidnější. Překvapivě jsem si složila i nový nábytek, bez nadávek a v klidu. Snad to není příznak stárnutí, ale příznak spokojenosti 🙂

Tenhle pocit přeji všem…

Čísílka:

  • Věk: 32
  • Výška: 164 cm
  • Váha: 52 kg
  • Boty: 39
  • Umístění: 1. absolutně
  • Kilometráž za 12 hodin: 133,3 km (nový národní rekord)
  • První kilometry rozběhnuty po 5:15 min/km
  • Průměrné tempo: 5:24 min/km
  • Maraton uběhnut za: 3:37 hod
  • 100 km uběhnuto za: 8:48 hod
  • Ještě do 60. kilometru se vyskytly i kilometry v tempu pod 5:00 min/km

Odkaz garmin https://connect.garmin.com/modern/activity/2816214565

Rozhovor sport.cz: https://www.sport.cz/behani/bezkyne-sobe/clanek/1003222-ceska-nejradeji-nic-nevi-ze-zlomi-narodni-rekord-ale-vedela-dlouho-dopredu.html#hp-artcl

Článek idnes: https://rungo.idnes.cz/katerina-kasparova-rekord-beh-d2s-/behani.aspx?c=A180702_154437_behani_sark

Irdning, nádherné místo…